Takový obyčejný týden...

   Začal týden poměrně dramatických historických výročí. Co den, to malé drama... J.

Dnes si třeba připomínáme kontroverzní smrt Jana Masaryka, který byl desátého března za (sebe)vražděn pod okny Černínského paláce. Otázka vybízející k debatě či polemice, dodnes zahalena tajemstvím. My, co jsme přesvědčeni, že ho soudruzi zabili, máme silné oponenty v obhájcích jeho nevyrovnané povahy, kteří si myslí, že to zabalil sám. Nu, těžko říct, soudružská nastupující realita

i jeho nesporná labilita se na zmiňované dramatické události patrně podílely ruku v ruce. Každopádně 10. 3. 1948 byl Jan Masaryk mrtev a rozhodně ne přirozenou smrtí.

Úterý pak patří připomenutí krvavých atentátů na vlaky v Madridu z roku 04 a vlastně i ničivé vlně tsunami v roce 11 v Japonsku. Obé se událo 11. března.  

Ve středu už je to patnáct let, co jsme vstoupili do NATO, třináctého  března  zase zemřel po výslechu na STB Jan Patočka a od čtrnáctého března to v roce 1939 začalo letět z kopce přímo kosmickou rychlostí: nejprve se Slováci prohlásili samostatným fašistickým státem, o den později sem vlítli Němci, aby šestnáctého oficiálně vyhlásili tzv. Protektorát Čechy a Morava.  A to je neděle a konec týdne! Uf. Ale každý den v sobě skrývá připomínku nějakého skutečného historického dramatu, přičemž nejtemnější výročí připadají letos na víkend. Dokonce taková půlkulatá. Sedmdesát pět let.

Tudíž si to všechno připomeňme a jediné, co si můžeme přát, aby se podobná dramata neopakovala. I když, historie se vždycky opakuje……? To přece není nic nového pod sluncem...J

   Nu, třeba se jednou poučíme a všechno bude jinakJ