Každoroční hřbitovní "tour" byla letos podbarvená opravdu hezkým počasím. Nostalgický výlet po stopách naší rodinné minulosti tím získal na příjemně vlahé barevnosti:-). Občasné setkání se živými příbuznými zase punc setkání po letech:-).
Některé hřbitovy jsou jako zahrádky, upravené, umetené, naklizené. Jinde to tak přísně asi neberou, trochu jsme se brodili napadaným listím, ale i to patří k dušičkové atmosféře.
Jako bonus jsem cestou nasbírala několik nových informací do rodokmenu. Jeden by neřekl, jaká genealogická tajemství skrývají náhrobní kameny...
Navíc - při jednom náhodném setkání jsme s maminkou zjistily, že léta rozsvěcíme svíčku na cizím hrobě. Ne, že by to nějak zásadně vadilo, až tak nebožtíky neselektuji,ale byly jsme si naprosto jisté, že jde o tetičku z tatínkovy strany (roky si to s námi myslel i tatínek, on nás tam vlastně navedl:-)).
Nebyla.
Postarší pán u inkriminovaného hrobu, viditelně zaskočený naší svíčkovou invazí, nám posléze vysvětlil, že žádné naše, ani velmi vzdálené, příbuzenstvo opravdu není.
Ale po důkladném rozboru našich indicií nás úspěšně navedl ke správnému hrobu, na opačném konci hřbitova, kde jsme se konečně uplatnily s naší dušičkovou svící. Prvně na správném místě.
Nu, člověk pořád něco objevuje:-)
Taky mám v plánu letos zapalit svíčku a dát věneček pro dědečka. Budou to jeho první Dušičky :-(
OdpovědětVymazat