Barokní Praha

   Jednou z hojně prosazovaných Komenského zásad je teorie vlastního zážitku, možnost si věci osahat a vyzkoušet.  Pravda, vše ohmatat a natrénovat ve školním životě nejde, i když mnohé věci by jistě studenti rádi přivítali. Nechci si domýšlet top ten nejoblíbenějších aktivit, které by rádi uvedli do praktického života. Zůstávám nohama na zemi a umožňuji jim kontakt s věcmi legálními a pro jejich věk adekvátními. Haptické výstavy jsou třeba pro tento účel takřka ideální. I proto jsme dnes vyrazili listopadovou Prahou na Hrad, kde jsme si zkusili na vlastní hmat barokní oblost (je mi jasné, že žena barokních tvarů by mnohé chlapce zaujala mnohem víc, ale museli jsme se spokojit s barokními sochami.) Národní galerie v tomto směru vychází školám velmi vstříc a tak program “Hledání baroka“ je pro nás již takřka součástí vzdělávacího plánu, respektive osnovJ. I cesta je cíl, tedy jsme si hezky zopakovali Královskou cestu a další zajímavosti staré Prahy, abychom dopoledne zakončili ve společnosti malíře Karla Škréty a Matyáše Brauna a jeho expresivních barokních soch. 
Trochu mě zaskočil nový vstup do Schwarzenberského paláce! "Kdo chvíli stál, již stojí opodál"J a tak od naší poslední návštěvy zde vyrostl supermoderní vstupní prostor. Z mého pohledu tedy děsivé, pěst na oko. Patrně někdo nevěděl, kam s evropskými penězi............... 
K tomu ještě pokladní, která neví vůbec nic - kam máme jít, kde máme platit, jak je to se šatnami....
No, řekla bych, že v tomto ohledu je každá změna k horšímu.          Nakonec jsme se ale do starého paláce dopracovali, lektorka byla příjemná a šikovná "děvčica"J, hodně toho věděla a tak jsme mohli začít hledat baroko. 
   Pravda, po častějších exkurzích s velkými dětmi jsem trochu pozapomněla, jaké je to vypětí uhlídat pětadvacet pubertálních blech a nezničit si přitom vlastní nervovou soustavu. K tomu ještě hrozí nebezpečí, že rozpohybují alarm v galerii nebo jim někdo nafackuje v metru, protože ty jejich skupinové rádoby vtipné poznámky neustojí.J 
Ale nakonec jsme to kupodivu ustáli všichni, navíc bylo krásné počasí ( a k němu krásná Praha), takže jsme si baroko docela užili. 
                                        Dobré to bylo J
                                                        
                                                            Některé pohledy se neomrzí

                                                   Karel Škréta býval docela fešák

                                                                      a uměl...

                                                        Sochy Matyáše Brauna

                                                                  a Ferdinanda Brokoffa