Den otevřených dveří

   O dni otevřených dveří jsem již psala. Tady a hlavně ve své Třídní knížce do tramvaje, kterou nemohu na tomto místě nepřipomenout. I to, že ji lze koupit i jako e knížku. A samozřejmě, i v papírové podobě. 
Dnešek tedy přinesl v otázce dne otevřených dveří plno dalších podnětů nejen pro nové potencionální kapitoly, ale i k docela obyčejnému zamyšlení. Třeba, jak moc pomáhají podobné akce 
k reklamě a reputaci školy, či zda jsou děti opravdu skutečným obrazem svých rodičů...?
 Nicméně, není mým dnešním úmyslem se zamýšlet, jen prostě konstatovat. Třeba i to, jak moc je to náročné, když děti mají publikum. Můžete se s výkladem stavět na hlavu, náhle vypukne šeptanda, že vzadu se objevila babička:-) a rázem je po veškeré pozornosti. Samozřejmě u malých dětí, velcí se zase klátí na lavici 
a protáčejí oči v hrůze, že se na ně někdo dívá. Výsledek je ovšem stejný, nedělají nic jako obvykle:-),všechno je jinak:-)
   Den otevřených dveří je tedy po roce zpět, z nás i dětí se vlastně stávají mnohem větší herci než ve dnech všedních a neotevřených, rodičovská i jiná veřejnost proudí naší školní každodenností
 a všichni si na tom hledáme to své. Jaký to má finální efekt, lze těžko shrnout v jedné větě. Ale nějaký určitě ano. Zda pozitivní či negativní záleží jen na úhlu  pohledu. A momentálním rozpoložení. Je to prostě novodobá školní tradice a tak se ji snažíme brát
 i chápat. Doufám, že ji tak chápou všichni:-)
A pokud se někdo ve školním prostředí nepohybuje, a den otevřených dveří nezná,jako správný podnikatel, znovu nabízím svou knihu. Nebo vůbec, celou Jalnu:-)