Proč chodci nemusí?

S letním počasím se do ulic a na silnice všeobecně vyhrnulo množství tzv. zimních řidičů, to jest těch, kteří v zimě nejezdí a nyní vyrazili. Provoz tedy nejen zhoustl, ale i se zvýšil adrenalin při pobytu na cestách. Ovšem nechci mluvit o našich dálnicích podobných tankodromu, ani o tom, jak se chovají řidiči, tedy jen někteří. Ti, co mají své letité vzory v pirátech, či ti, jenž za volantem prožívají transformaci v nějaké monstrum. I to je zajímavá kapitolka, já se však chci pozastavit nad chodci, jejichž chování mnohdy vůbec nechápu. Nerozumím jejich sebejistotě, kterou jim sice dává poměrně bizarní nařízení o jejich absolutní přednosti, ale která je podle mě naprosto neopodstatněná. Takže pak lze zažívat takové okamžiky, kdy se chodci bez rozhlédnutí vrhají na přechod (to v lepším případě), vyskakují z naprosto nemožných úhlů, nevnímají více pruhů, kde jim jeden dá přednost a vedle je druhý  srazí. Fascinují mě matky, statečně strkající kočárek do provozu, mládež se sluchátky na uších naprosto nevnímající okolní provoz či ti, kteří se náhle rozhodnou přejít bez ohledu na to, kdo právě jede kolem. Obzvlášť zajímavé situace nastávají za snížené viditelnosti, kdy se neviditelní chodci vynořují v naprosto nečekané situaci, přecházejí na červenou či mimo vyhrazené přechody, mnohdy se motají po vozovce pod vlivem alkoholu. Často mám dojem, že tito lidé asi nikdy neřídili, protože jinak by se nemohli takhle chovat. Sama se pohybuji v obou rovinách, tedy jako chodec i jako řidič, proto se rozhodně nevrhám pod kola jen proto, že jsem na přechodu. Zajímá mě, proč chodec ta pravidla prostě dodržovat nemusí? A co vůbec vede lidi k jejich sebejistotě, že střet s plechovým monstrem, kterým je každé pohybující se auto, ustojí?

Těžko říct, u nás chodci, ač účastníci provozu, většinou jeho pravidla moc respektovat nemusí. Proč, na to odpověď nemám. Ale jistotu, že jsou pěkně nebezpečným prvkem zejména ve městě, tu tedy mám.