Narozeniny

A to přímo devadesáté. 

Řeč není o mně ani o příbuzenstvu, ale o rozhlasu čili rádiu. Jeho devadesátiny se na nás linou ze všech stran, na Václavském náměstí probíhá pokus o moderátorský rekord a slaví se vskutku o sto šest (respektive o sto devadesátJ. Mám rozhlas ráda, tedy jeho veřejnoprávní stanice, komerční rádia nejen že nemusím, ba z duše nesnáším. To se ale k narozeninám nehodí, tudíž jen to dobré. Kdesi jsem zaslechla anketu na téma minulosti rozhlasu, jako s čím si rádio spojujete v pradávnu vaší vlastní paměti. Tak jsem se pasivně zúčastnila, zamyslela jsem se a odpovídala sama sobě. Naskočilo mi několik pradávných (ale i stále trvajících) programů.  Asi nejstarší reminiscence je na Jak se máte, Vondrovi?. Patrně první nekonečný seriál, jehož děj si vůbec nepamatuji, ale vidím, jak jedeme na návštěvu k babičce, která nevlastní žádnou elektroniku, jen chrčící rádio. A tam chraplá ,tuším  nedělní, pořad, Jak se máte, Vondrovi? 

Pak se mi vybavila nedělní pohádka, to je ten přesah do dneška. Po obědě, klídek, pohoda, rádio a pohádka. ....

A jako třetí mám Kolotoč, jehož znělku mám nesmazatelně spojenou s mojí nevidomou tetou, pro niž byl rozhlas léta podstatným společníkem. Proto Kolotoč miluji dodnes. Nesmím samozřejmě zapomenut na svoje mládí a nezapomenutelnou Zákrutu. Zejména na náš oblíbený dobový bonmot: „Ráno vstanu a pustím si Zákrutu….“ (pro nezasvěcené, Pozor, zákruta: motoristický pořad s písničkami, běžel od jedné odpoledne J).

Pak mám s rozhlasem neodmyslitelně spojený Tobogán, Hajaju a Meteor. Tedy oblíbené stálice i do dneška.

Těší mě četba na pokračování a mým přáním je, aby se někdy četlo třeba i Odnikud nikam. Jo, člověk nemá mít malých cílůJ.

Nedám dopustit na Toulky českou minulostí a nezapomínám na dobrá jitra Františka Nepila. Neopakovatelné.

Prostě rozhlas.

Líbí se mi i jeho český název a baví mě dětem připomínat, jak se pro televizi termín rozvid neujal. Ale rozhlas je naprosto vžité a trefné označení něčeho, co jinde znají jen jako rádioJ.

    Takže milý rozhlase, blahopřeji. Držím palce moderátorům na Václaváku, ať rekord zlomí, a všem ostatním veřejnoprávním stanicím (chybí mi tedy ovšem Leonardo, jehož zrušení nepovažuji za šťastné) do další devadesátky jen to nej. 

   Nu, to jsem se aktivně zapojila do ankety, aniž by se mě někdo ptal J.  A tak se ptám dál. Jen pro zajímavou diskusi: 

                A jak to máte s rozhlasovými pořady vy?

                Slavilo se samozřejmě i na Výstavišti- Svět knihy:-)