To mi tedy poklesla čelist.
Jenže pán už byl s úrazem srovnaný a fenečka viditelně také, radovala se z jarního dne, poskakovali s ostatními psíky a na svůj handicap byla evidentně zvyklá.
„Alespoň jí v zimě není taková zima,“ pravil s úsměvem
pán. „Mrznou jí jen tři tlapky!“
„Vy jste tedy optimista.“
Nic jiného nám ani nezbylo, pokrčil pán a pozorně sledoval
svého pejska, který vesele pobíhal po ulici. Měl pravdu. Jinak, než optimismem
to vstřebat nejde, ale říkám si, co je to za šlendrián, který takhle léčí? Nu,
jak jsem již několikrát pravila, u nás je prostě možné všechno. A jeden se
nedovolá. Leda by si stěžoval na Hlavním nádraží! A to nejen v léčení psů.
Jen, že mě to tak mimoděk napadlo, při sledování optimistické fenky, která díky
něčí nedbalosti tráví psí život jinak, než původně chtěla ona i všichni kolem
ní.
Horší je to potom s námi, když je celý náš život pod psa. To pak musí být dávka optimismu.
Ale jak praví moudří lidé, u zvířat se stále máme co učit:-)
Horší je to potom s námi, když je celý náš život pod psa. To pak musí být dávka optimismu.
Ale jak praví moudří lidé, u zvířat se stále máme co učit:-)
Nám je to líto a fenečka je evidentně spokojená. Nedávno jsem četla, že psi ani moc nevnímají nějaký zdravotní handicap - byla řeč o ochrnutých zadních nohách. Pokud prý mají hodného a pečujícího majitele, jsou šťastni i tak. Což bude asi i tento případ. Každopádně Vás chápu, i mě by to bylo líto...
OdpovědětVymazat