Virtuální vzdělanost

Onehdy jsem při úklidu svého archivu (tzv. debordelizaci), objevila písemky, které jsem dávala dětem před mnoha lety. Zaujalo mě to. Ne snad, že bych neměla dostatek současných, ale přišlo mi to jako zajímavý srovnávací pokus.

Začala jsem ale uvažovat. Tak náročné testy nemohou současní studenti zvládnout, což je rozhodně alarmující.  Ani u ambiciózních jedničkářů bych nemohla počítat s úspěchem. Představa, že úroveň schopností gymnaziálních studentů se rapidně snižuje, mě pronásleduje už pěkně dlouho. Kromě toho si myslím, že jim rodiče stále víc a víc umetají cestičku, přesněji řečeno usnadňují jejich povinnosti. Co jiného je fakt, když maminka píše za synka referát či běží z práce, aby mu vypracovala maturitní otázky, protože dítě toho má tolik!?

Můžu ale s čistým svědomím říci, že jim ji neumetám také, když těžké testy odkládám do archivu a jim podsouvám nové, snazší?

Musela jsem se zamyslet nad současným trendem jít cestou nejmenšího odporu.  O mládeži se všeobecně tvrdí, že je povrchnější. Hodně klipovitá a virtuální. Některé studie upozorňují, že neustálé rozptylování jejich pozornosti mobilní technikou ani neumožňuje hlubší soustředění.

Vzpomínala jsem, kdy se tento trend objevil, a musím říct, že bod zlomu jsem neobjevila. Je to takové pozvolně vtíravé, mazlavé, až z toho ve finále bude asi něco nevábného. Všichni to ví a apaticky novou situaci vstřebávají.

Navíc jde asi i o generační problém. Maturanti si například rozhodně neuvědomují, že jejich všeobecný přehled je řádově nižší, než býval dřív. To by se jich dotklo. Jejich ctižádosti podobné srovnání nekonvenuje.

Ostatně, usnadňujeme jim to sami, tím, že raději snížíme požadavky, než abychom zvyšovali číslo repetentů. Přestože hitem dneška je státní maturita a co nejvíc vysokoškolsky vzdělaných lidí, ve finále vzdělanost a všeobecný přehled v naší zemi utěšeně klesá.  Jde to dokonce tak daleko, že se nad mnohými nedostatky už ani nepozastavujeme.  Když se pak nad tím někdo podivuje, je označen za podivína a staromilce. 
A k tomu zní nevyvratitelné argumenty: „ Jsou přeci mladí, znají techniku, nemusí nic vědět, všechno si najdou na internetu………..“

 Zajímavé je představit si vizi, kdyby internet přestal fungovat. Co by pak dělali?

No, musím uznat, že to je docela komická představa. Když totiž začnete vytvářet bizardní představy, rychlostí blesku se na ně nabalují jiné a groteska je rázem na světě.

Možná by mě někdo mohl napadnout, že dělám z komára velblouda. Třeba se docela obyčejně mýlím. Ráda svou chybu přiznám, třeba s tím všeobecným přehledem a hloubkou znalostí.

Možná, že za dalších deset let, pokud mě školství nesemele, budu žasnout, co všechno věděli současní maturanti a dávat je za vzor šíře vzdělání a vzdělanosti jako takové....  
Jenže kam to povede a kde to skončí? Když kouknu na požadavky, které jsou na nejnižší ročníky, moc nadějí na radikální změnu nevidím. Zejména, když referáty za děti píší rodiče. O maturitních otázkách nemluvě. Udělají za ně i přijímací zkoušky? Nebo je koupí?
  

....To je ale skepticismus před zahájením státních maturit.

 I tak přeji všem, co k nim doputovali, ať uspějí. Oni za to ve své podstatě nemohou. To je vina naší generace, oni toho jen využívají, což je logické. Ale kam to dospěje..............