Jsem divná!

Zjevně jsem nějaká divná, neb mě zarážejí věci, kterých si jiní buď nevšímají, nebo nad nimi tiše přivírají oči. Naposledy to byly včera zahájené maturitní zkoušky. Řada našich studentů se dostavila v „obleku“ džíny a botasky. Respektive nějaká značková sportovní obuv, což ale na věci nic nemění. Přemýšlela jsem nad tím, že kdybych měla tu pravomoc, od zkoušky bych je vykázala. O tom jsem ovšem mohla přemýšlet jen do okamžiku, kdy se dostavil maturitní komisař z pražského prestižního gymnázia. Na sobě, hádejte : džíny a nějaké botasky. Navíc s rukama vraženýma hluboko v kapsách přišel maturantům popřát mnoho úspěchů v jejich zkoušce z dospělosti. Na to není co říct. Zjevně je čas, kdy se i oblečením a chováním dávalo najevo, že jde o významnou zkoušku, dávno pryč.

 Rozhodně nikdo po studentech nechce, aby přišli v obleku. Ale běžně nošené džíny jsou podle mě přes čáru. Ale patrně jen podle mě. Zajímavé je, že takto oděni dorazili převážně chlapci. Patrně se potvrzuje fakt, že jsou v tomto věku ještě daleko za děvčaty. Asi měly zafungovat maminky, ale zase na druhou stranu, která matka chce říkat dvacetiletému maturantovi, co si vzít na sebe? Zajímavé srovnání by mohlo přijít i s tím poznatkem, že většina našich hochů jezdí do školy luxusními vozy. Na maturitní zkoušku, byť písemnou, se obléknout neumí. Nu, asi je to otázka priorit. Nebo vzorů! Když podobně ošumělý dorazí i maturitní komisař, asi se nelze divit. Zejména když přichází ze školy, která si hraje na elitu. Jak je vidno, všechno je už jinak.

 Jsem samozřejmě daleka tvrzení, že nejdůležitější je zevnějšek. Jistě bych našla řadu oponentů, kteří mi budou tvrdit, že podstatné je, jak zkoušku udělají. To ano, ale přesto si myslím, že vzít si svátečnější oblečení ničemu neškodí. Ale tento úzus patrně dnešní benevolentní doba dávno překonala. A tak maturujeme v keckách, na základní úrovni. 

A tak to pak všechno vypadá. 

Na vyšší úroveň prostě nedosahujeme. 

Všeobecně!