Atentát

Dnes nelze jinak než historicky. Připomenutím atentátu. Denně jezdím do práce kolem pomníku, který nechala vytvořit radnice Prahy 8. Konečně.  Má připomínat hrdinský čin ze dne 27. května 1942, kdy parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík provedli atentát na zastupujícího protektora Rainharda Heydricha. 
My všichni si myslíme, že aktivním účastníkem byl i Josef Valčík. Ostatně, utvrzuje nás v tom nejen pomník, zobrazující parašutisty tři, ale i známý film Atentát.

Historik Vojtěch Šustek ale tvrdí, že jde o legendu, kterou stvořil právě zmiňovaný film, který celou situaci (prý) zkresluje.

 Nu, o edici týkající se atentátu jsem se už tady zmiňovala, lze se v ní o události mnohé dočíst.

O filmu můžeme vést diskusi ve středu, téma se přímo nabízí. Já osobně ale Valčíka do skupiny atentátníků počítám. Možná i proto, že mezi svými milými studenty jsem kdysi měla i jeho příbuznou, která nesla jeho jméno.

Prostě si myslím, že tam byli všichni tři. Ať tak či tak, jde o čin heroický, v naší historii ojedinělý, proto je třeba ho neustále připomínat. Jak se tři mladí kluci vzepřeli totalitě a s obětí nejvyšší posunuli náš národ k budoucí svobodě. A hrdosti, neb na takové činy je nutno být hrdý.

Zároveň to vzbuzuje i hypotetickou otázku, jak by se asi vyvíjela naše společnost, kdyby se v ní pohybovali potomci takto statečných a morálních lidí? Lidí, které fašisté a následně komunisté nelítostně vyvraždili. 
A my teď sklízíme ten morální balast, který tu zbyl. Ale o tom psát nechci. Chci jen zmínit dnešní významné datum. A doporučit expozici v kostele v Resslově ulici. Určitě stojí za to.