Oblíbený

 Mezi kantory se často objevuje mantra, že musí být oblíbený. Nějak upadla v zapomnění dávná pravda starých školních praktiků, že " jediné, co nechci a nesmím být, je být oblíbený učitel." To je cesta do pekel. 

Lze být přísný učitel, spravedlivý učitel, to jsou smysluplné mety. Ale ne být oblíbený. 

Dnes ovšem jsou hodnoty úplně naruby a tak je stěžejní být oblíbený. Oblíbený učitel. 

Nepopírám, že to asi i jde, ale takových, u kterých to má hlavu a patu, je fakt jako šafránu. Většina učitelů to má jako pomýlený cíl, že musí být u dětí oblíbení. A pak pro to udělají vše. Podbízejí se jim, dávají jedničky třeba jen za účast v hodině, nenastavují jim žádné hranice, mohou si u nich dělat co chtějí. 

To se logicky dětem líbí, takový učitel je logicky oblíbený. 

Někteří z kantorů v lovu na post nejoblíbenější jdou ještě dál, pomlouvají kolegy. Nerespektuji domluvená pravidla. Dovolují dětem, aby jim tykaly. Nechtějí omlouvat absence, to ať dělají ti druzí, neoblíbení. 

Je to fenomén. Asi typický pro školství. 

Nezaznamenala jsem snahu o to, být nejoblíběnější ekonom. Nebo úředník. Či třeba nejoblíběnější řemeslník. 

Všude jde o kvalitu a úroveň. 

Někdy se s tím potkávám u herců, tam je ta oblíbenost dost důležitá, ale víc pochopitelná, než u učitelů. 

Ruku na srdce, kterého měkkotu, co po vás nic nechtěl a všechno vám odpustil, si i po letech pamatujete? 

Většině lidí utkví v dlouhodobé paměti ten, co je něco naučil. Měl řád a respekt. Nikoli ten, co jim dovolil všechno. Nic  po nich nechtěl. Ale byl v daný okamžik oblíbený, to je logické. Kdo by v dětství netoužil po kantorech, co po vás nic není. Ty máte logicky nejvíc rádi. Jsou oblíbení. 

Nechci, aby to vyznělo tak, že fandím drsným neempatickým rasům. To určitě ne. Jen mě napadla ta touha po oblíbenosti. Že v jiných profesích takřka není, zatímco ve školství je takřka na denním pořádku. 

A že snaha být oblíbený je cesta do pekel. Bohužel, ve školství velmi vyhledáváná:-)