Zpětná vazba

 Nebo-li  dnes častěji používaný termín feed back.

Vnímám ji jako nesmírně důležitou a obohacující. Ale také zraňující a demotivující. To v případě, kdy se s ní neumí pracovat, je brána jen jako nástroj, neřku-li bič.

Nejhorší je anonymní zpětná vazba. To vlastně kopíruje internetovou anonymitu, kde si každý vyroní svoje emoce, většinou negativní, protože za ně nenese odpovědnost. Je snadné anonymně říct o někom, že je kráva, než mu sdělit do očí, co se mu nelíbí a kde vnímá nějaký rozpor.

Pokud je to školní zpětná vazba, tak je to spíš taková úlitba moderním trendům, jako že my pracujeme s feed backem.

Děti si tam pak anonymně vyřídí účty s kantory, ti nemají šanci se nejen bránit, ale ani vyjádřit, neřku-li oponovat. Jak lze oponovat nějakému vystřelenému, většinou emočnímu, obvinění typu, je na mě zasedlá. Nechodí včas do hodiny. Uráží mě. Není spravedlivá. …

Pokud nic takového neděláte, nebo alespoň neděláte vědomě, jak se tomu lze bránit? Jak to třeba vysvětlit, vždyť může jít jen o nepochopení situace?

Vnímala bych zpětnou vazbu jako dialog, vy znáte mojí práci, já vaši, pojďme si říci, co je dobře a co ne? Co vnímáte jinak než já? Kde jsou vaše i moje silné stránky a kde ty slabé?

V takové zpětné vazbě vidím smysl.

Hodit to celé do anonymního prostředí cítím jako zlo. Nebo snahu o mediální tvář, jasně, u nás je zpětná vazba, pracujeme se všemi názory, jsme kreativní….

Je to ale jako hodnocení restaurací.  Dnes zrovna jsem se naštval, nebo mi nechutnalo, nebo jsem měl bolehlav od rána a nic nebylo podle mých představ, tak napálím jednu hvězdu a ještě nějakou jedovatost.  O týden později sem jdu s kamarády, trochu se připiju, je to pohoda, tak vychvaluji do nebes. Anebo také nepíšu nic, když jsem v pohodě, tak nemám potřebu reagovat. Ani jedno mě v budoucím horizontu nezajímá, nemám zájem to dál rozvíjet, prostě okamžitá emoce a ta musela ven…

 Dále v té anonymitě vidím vedení dětí k tomu, že se za svůj názor nemusí postavit. Ostatně, i u těch google recenzí na hospody vlastně vyžadují registraci. Prostě anonymně lze vše, veřejně si to radši nech líbit.

Možná hraje roli strach z toho, co ten pedagog na to… ( když už tedy mluvím o školství). Jako že si na mě zasedne, dost oblíbená floskule, často ničím nepodložená. Ale je to tak snadné, hodit po kantorovi argument, on si na mě zasedl.

Dospělý pedagog s tím bude pracovat. Podle mě lépe než s anonymem. Víte přeci, co komu a jak vadí, jak to cítí a lze s tím pracovat. V anonymním seznamu kritiky a nadávek nevíte. A stojíte před třídou a dumáte, kdo to je, komu tak strašně vadím, že to měl potřebu sepsat, většinou vulgárně?

Pokud s tím vedení neumí pracovat, předhodí to všem ve stylu, tak se koukněte, co si ty děti o vás myslí… Pak je taková zpětná vazba šíleně demotivující a jen a jen kontraproduktivní. Takový bič….

A tak se nad tím zamýšlím. Dost mě třeba zaskočilo, když děti jako kritiku použily fakt, že se jich ptám, co budeme dělat?

Já to myslím tak, že chci rozvíjet jejich zájem. Jak to myslí oni, nevím, je to anonymní. Ale domnívám se, že to berou tak, že já mám přeci vědět, co oni chtějí dělat?

Těžko se to vysvětluje, když jde o neadresnou výtku, čímž se oslím můstkem dostávám zpět k tomu, že anonymní feed back je víc kontraproduktivní.

Ale to je můj dojem.

Jak to máte vy? A hodnotíte nějak své kantory? Jak děti, tak rodiče.

Máte tu potřebu?

A pokud ne, kdybyJ tak raději anonymně nebo adresně?