Anonym

Jsem sice toho názoru, že žádný anonym nestojí za chvilku našeho času a přemítání, anonym internetový zejména,přesto.....
 Vnímám jako vadu charakteru, když se někdo pod svůj názor nedokáže podepsat, postavit se za něj, a dokáže jen rýpat, urážet
 a plivat. Je sice pravdou, že kapka jedu zabíjí

 i v medu, ale i tak jsem přesvědčena, že takovými křiváky nemá cenu se zabývat.

 Přesto jim věnuji svůj dnešní čas, činím to tak ovšem poprvé
 a naposledy. Nemám zapotřebí ztrácet energii  exoty, kteří se natolik bojí zveřejnit svou identitu, že se skrývají za anonym či nic neříkající přezdívky, a v rámci toho si dovolí něco, co by tváří v tvář nedokázali.

Jak jsem již řekla, vnímám to jako vadu charakteru, neřku-li nemoc, a je mi jasné, že s psychicky labilními lidmi s pokřivenými morálními hodnotami se diskuse vést nedá, a také ji ani vést nechci. Zabývám se tím tady proto, že se množí anonymní reakce zde, na blogu. Já je samozřejmě nezveřejňuji, byť s tou myšlenkou koketuji. Nechť si ostatní počtou, jací jsou mezi námi chudáčci. Ale zároveň si říkám, proč? Proč kazit ostatním den? Stejně to nikam nepovede.

Vždycky jsem si myslela, že když mě nějaký blog nebaví, nečtu ho. Nebo napíšu svůj názor, slušně a s podpisem. Neurážím, nenadávám, nejsem sprostá.

To ovšem vyžaduje určité IQ a to zjevně anonymům chybí. 

   A tak znovu, proč tolik prostoru nějakým chudákům?  Proto, abych se zeptala ostatních slušných bloggerů, pokud se jim něco podobného stalo, co s tím? Stačí nereagovat?  Nebo přestat psát? Nebo zamknout? Jak se bránit proti trapným anonymům, abych je nemusela číst ani já? Nejsem zvědavá na jejich jedovaté sliny, navíc anonymní.

Mohu samozřejmě jejich názory pustit a rozpoutat diskusi, nějak jim odpovídat, ale je přeci známo, že kde není od boha dáno, v apatyce nekoupí.

A vést polemiky se zbabělcem? Komu by se chtělo?

Mně tedy ne.

Tak co s tím? Máte zkušenosti nebo si tu nějaký trotlík (případně trotlíci) zasedl jen na mě?

Děkuji za případné dobře míněné neanonymní rady.