Přijela pouť

Možná se pletu, ale zdá se mi, že zatímco některé pocity a dojmy s věkem mizí, jiné se drží zuby nehty. Ostatně, pro příklad nemusím chodit daleko. V půli srpna, tedy dnes, bývala na venkově pouť.

 Jako děti jsme z ní měly rozporuplné pocity. Na jedné straně jsme se těšily, bylo to vždycky vítané zpestření života, navíc se dala očekávat nějaká dvacka od štědrých prarodičů (dnes by za dvacku babičky přídomek štědrá asi neobdržely:-)). 
Na druhé straně bylo jasné, že jakmile je pouť, už se jde brzy do školy, od té chvíle jely prázdniny bleskově z kopce dolů. A zde přicházím k meritu věci, tady je ten pocit, který nemizí. Už dávno žiji jinde, na pouť (ani na Matějskou) nechodím, ale ten pouťový pocit je tu zase. Je v podstatě po prázdninách, byť zatím jen pocitově.

  Může za to návyk z dětství. Ne, že bych proti vzpomínkovým mechanismům něco měla. Ve skutečnosti je mám ráda a s potěšením se k nim vracím. Přesněji řečeno, k některým se vracím dobrovolně, jiné se ke mně vrací automaticky, někdy i proti mojí vlastní vůli.

Patnáctý srpen a s ním spojená pouť nastaví některé asociace spolehlivě.

Potíž s tím mohu mít třeba Hanky, které dnes slaví svůj svátek a kterým tímto také srdečně blahopřeji. Jak ony k tomu přijdou, že jejich sváteční den je takto zlomový? Škola se nějakým způsobem dotýká mnohých z nás, a tak se dnešek bere na paškál ve více rodinách, než jen v té naší. Alespoň myslím.

V dávných dobách našeho dětství byla otázka vyřešena mávnutím ruky. Je to nepříjemné,ale ještě dva týdny tu jsou,ne? Žádné další konotace nepřicházely.

Dneska někdy přicházejí, aniž by je někdo zval, což je dáno změněným vnímáním času.  Najednou si říkáte, jak to všechno letí, prázdniny utekly jako voda, zas je tu ta pouť. A to moje maminka jde ještě rychleji, ta už má pocitově Vánoce za dveřmi!

   Přitom pouť by měla být radostným zážitkem, místem setkávání
 i prostorem pro krátké zastavení. Tedy pokud stále netoužíte pohoupat se na houpačkách či si zařádit na horské dráze jako za mlada. Vtíravé myšlenky mohou podobný proces trochu devalvovat, což je vždy na škodu věci. Tak to berme tak, že je teprve půlka srpna, pouť nepouť.  Někteří z nás se musí podobný přístup teprve naučit, ale to už nám přeci někdo jednou radil: „se učít, se učít, se učít.“

  Hezký zbytek prázdnin a Haničkám všechno nejlepší:-) a plnou puťových radovánek k tomu:-)