Rybí krev

Rybí může být nejen krev,ale i pohled, stisk ruky, oči nebo polévka:-). Ke mně doputovala Rybí krev v podobě knihy Jiřího Hájička, ověnčené mnoha literárními cenami. Nu, to jsem zvědavá, jak se píše za Magnezii Literu. Již jsem samozřejmě měla nějaké vstupní informace, i na některých blozích se Hájíček probíral. Moc se mi do něho,pravda, nechtělo,ale zase ta zvědavost.
 Začátek  vnímám dobře, první kapitola mě bavila. Pak už zase ne. A dál zase ano, taková trochu houpačka. Bavily mě ty jihočeské reálie, mám Budějovice ráda, tak jsem se tam touto cestou po letech obrazně vrátila. Problém zmizelých vesnic je mi také blízký, žili jsme nedaleko Slap, které pohltily řadu obcí, takže to není pro mě tabula rasa. 
Spíš mě zajímal ten příběh, který byl pro mě zajímavý námětem. 
A nebylo to špatné, byť šlo o již výše zmiňovanou houpačku. Nečetla jsem Selský baroko, k Rybí krvi jsem se dostala náhodou. 
A byla to náhoda docela šťastná. Nevím, jestli se k příběhu ještě někdy vrátím, zas tak mě nepohltil. Ale přečetla jsem ho celkem v kuse, a jsem docela ráda, že jsem ho četla. Ráda jsem se vrátila do Budějc:-)