MDŽ

Je nechvalně známé tím, že jej slavili hlavně muži, kteří se hromadně opíjeli, aby pak domů přinesli manželce nalomený karafiát a pořádnou opici. Tu svou! Historie je nechvalně známá zase tím, že se opakuje, tak jsem podobné schéma detekovala v několika rodinách i letos na Valentýna, byť ten se pořád statečně tváří jako romantický svátek.

Nu, my, co upřednostňujeme první květen (čímž zcela rozhodně nemyslím svátek práce), o té zimní valentýnské romantice víme své. A také víme, že řada dnešních mužů také vnímá Valentýna jako důvod pořádně si vyrazit a zapařit s kamarády. Jen domů nepřinesou karafiát, ale květinu značně luxusnější. Prostě MDŽ v novém hávu.

Ale i MDŽ může být romantické nebo jenom příjemné a milé. Já sama mám ten svátek docela ráda. Pravda, včera nám ho drobet zastínily hradní manévry, kdy se střídaly hlavy pomazané, ale to nic nemění na tom, že hezká květina a dobrá večeře udělají i z MDŽ pěkný svátek.  K tomu navíc lze potěšit i maminku, babičku či tetu, tedy nejen zamilované jako v únoru či matky, jako v květnu.

   Prostě všechny ženy, které si to zaslouží.

A že je nás hodně, co si to zasloužíme:-).

 Tak, byť s jednodenním zpožděním, přeji hezké em dé žet všem milým ženám (+ Gábinám, které slavily jmeniny:-) a mají tedy dva v jednom) a lobbuji za tento svátek. Každá příležitost, kdy může vzniknout hezký den, je přeci dobrá. Bez ohledu na zlomené karafiáty:-)

                      

P. S. Dostala jsem své oblíbené bramboříky.
 A krásnou růži od gentlemanského studenta. Hezký den to byl.