Když jsem se dnes ploužila mrazivým městem směrem k transfuzní
stanici, trochu jsem se obávala, aby ze mě s obvyklým půllitrem krve
nevysáli i poslední zbytky energie. Naštěstí se tomu tak nestalo. Možná i
proto, že v nemocnici bylo příjemné teplo a takový lenivý klid, který mi
udělal velmi dobře. Sestřičky jako skoro
vždy milé a šikovné, takže jsem se tady v podstatě trochu dobila. Venku
zatím vylezlo sluníčko, a i když pořád mrzne, dalo se to vydržet.
Vždycky, když se v pracovní dny nečekaně dostanu do
města, žasnu. Třeba nad tím, kolik lidí vysedává dopoledne v kavárnách či
běhá po nákupních centrech. Dneska mě udivovala i mladá děvčata, která zřejmě
přivolávají jaro svými minisukněmi.
Potkala jsem jich tolik, že pronikla i do mého jinak netečného vědomí.
Jestli byla za školou či to byl nějaký prázdninový výlet, netuším, ale udělala
se mi z nich ještě větší zima. Zatímco já se valila městem jak sněhulák,
zabalena do mnoha vrstev včetně šály a rukavic, mládí si vykračovalo v minisukních
a rozepnutou bundičkou.
Už moje babička říkávala, že pro parádu se musí trpět.
Dneska jsem tedy byla moc ráda, že mám svoje roky a mohu se choulit takřka v kožichu
a nemusím parádivě vystrkovat odhalené tělo do mrazivého, byť březnovéhoL, dne.
Jo, každý věk má své
výhody i nevýhodyJ.
Ale na jaro asi všichni čekáme stejně netrpělivě. A až
taková primadona zas být nemusí, už si dalo na čas dostatečně J
Souhlasím:-). Snad nám nedá košem 21.března!?
OdpovědětVymazatJá dávám za pravdu památné větě: "Na dlouhé sukně chytíte muže s fantazií, na krátké zánět vaječníků" :-)
OdpovědětVymazatTaké doufám, že 21. březen nezklame. A s památnou větou mohu jen souhlasit:-)
OdpovědětVymazat