Dětské vášně

Některým dětským vášním opravdu nerozumím. Může za to věk, to je normální. Někdy možná i moje konzervativnost, což ovšem na výsledku nic nemění. Vždycky upřímně žasnu, co všechno dokáže děti školou povinné nadchnout a bavit.

Musím podotknout, že jim to většinou nijak neošklivím a pokud je to v mých silách, ráda se zapojím. Však také proto občas máme třídnickou hodinu na bowlingu nebo jinde v terénu.

Přesto se mi dnes nechtělo. Ale fakt zoufale. Ranní bílé nadělení a vtíravá zima ze mě vysály všechnu sílu i energii.  Mezi moje pevné odhodlání a snahu splnit slíbené se vloudila slabost a já bych s velkou radostí volila klasickou hodinu ve třídě.

I jsem v tom duchu vznesla žádost neřku-li prosbu, která se ovšem nesetkala s příznivým ohlasem. Na moje stárnoucí kosti nebyl brán zřetel.

A tak jsme šli. Na laser game. A to je ta vášeň, které fakt nerozumím. Kdykoli jsem se snažila odhalit pointu toho, že v blikající vestě lítáte v temném vydýchaném prostoru a trefujete se do sebe světelnými paprsky, nepovedlo se.  Když ale vidíte, jak děti propadají frenetickému nadšení a pokud by je člověk nekrotil, jsou schopny utratit zde i poslední korunu, nelze jim podobné radovánky nedopřát.

A tak jsem i přes nechuť, se kterou jsem se musela s davem dětí prodírat čerstvě napadaným sněhem a nechutnou zimou, kterou v březnu už fakt nemusím, nakonec prožila hezké odpoledne. Děti se vyřádily, strašně je to bavilo. Chvíli jsme i jen tak klábosili, dost jsem se s nimi zasmála. Jen střílet jsem dneska nešla, byť mi všichni (včetně personálu) tvrdili, jak moc mě to nabije energií. Nu, mně by energii spíš dodalo skutečné jaro a ne ten bílý sajrajt, kterého se letos nemůžeme zbavit. Na to nestačí ani laser game. Nicméně dneska to rozhodně bylo lepší než včerejší sex – uologická přednáška.JA to i přes to, že se mi tak zoufale nechtělo.  Nejradši bych zalezla za kamna a byla tam až do dubna. A klidně u za naše plynová,byť někde za pecí by určitě bylo mnohem líp.