A aby se to vyrovnalo, část dne jsme věnovali světským záležitostem, konkrétně oslavám maminčiných narozenin, byť ona slavit nechtěla. Je to pro ni těžké, paradoxně i proto, že její narozeniny teď budou už pořád připadat na výročí tatínkovy smrti. Chystali se na oslavu, to vím, jsou to kulaté narozeniny. Společně plánovali, jak to nejlépe oslavit. A nakonec na ně zbyla sama.
Snažíme se jí přes to přenést, ale není to lehká cesta. A k tomu ještě Velikonoce, skoro bych řekla, příliš mnoho emocí na jeden jarní víkend. Snad nás zítra zchladí nějací koledníci. Nebo rozpálí? Těžko říct:-).
Snažíme se jí přes to přenést, ale není to lehká cesta. A k tomu ještě Velikonoce, skoro bych řekla, příliš mnoho emocí na jeden jarní víkend. Snad nás zítra zchladí nějací koledníci. Nebo rozpálí? Těžko říct:-).
Rozhodně ale napomohou návratu do reality. Už jen proto,že já osobně tento zvyk bytostně nesnáším. Stejně jako zimu,která se prostě letos nehodlá vzdát...
Žádné komentáře:
Okomentovat