Je mi jasné, že plno věcí člověk může prošvihnout naprosto
zbytečně a tak se snažím. Životní zkušenost mi radí, že opakování si můžeme
dovolit jen ve škole.
Už bych mohla teoreticky sepisovat, co všechno člověk má a
co by neměl zmeškat. Asi by nešlo o
bestseller, neb bych nenapsala nic objevného, nic, co by každý z nás
nevěděl. Přesto, i když člověk ví, často nekoná. Protože co neřekneš, nedopovíš.
A tolik věcí zůstává nedořečených, tolik jsme neřekli,
mnohdy i z důvodů naprosto malicherných. Prostě jsme nestačili dopovídat. A to i přesto, že to dobře vím.
Jako by člověk myslel, že jemu se léty ověřené pravdy vyhnou. Nevyhnou.
A mrzí o to víc, že víte, že jste to prošvihli nezvratně. A mnohdy vlastní vinou. Navíc možnost nápravy v budoucím životě je velmi nejistá. Ale jeden prostě doufat musí…:-)
Jako by člověk myslel, že jemu se léty ověřené pravdy vyhnou. Nevyhnou.
A mrzí o to víc, že víte, že jste to prošvihli nezvratně. A mnohdy vlastní vinou. Navíc možnost nápravy v budoucím životě je velmi nejistá. Ale jeden prostě doufat musí…:-)
Tak se snažím říkat vše, co cítím a o čem si podvědomě
myslím, že by počkalo na později. Nepočkalo. Prostě, carpe diem.
Zejména s bližními svými……….
Žádné komentáře:
Okomentovat