Velikonoce

Svátky jara jsou už na dohled. Počasí tomu sice nenasvědčuje, zima se brání zuby nehty, ale i my, pesimisté, věříme, že Velikonoce přijdou. Těší se na ně jak věřící, pro které je to největší svátek roku, tak ateisté, kteří se nemohou dočkat oslavy nejkrásnějšího ročního období, kterým jaro beze sporu je. Věřící letos navíc mají i nového papeže, tak by si i ostatní zasloužili nějaký hezký bonus. Třeba v podobě pěkného počasí.

Absence slunečního záření v letošním roce pořád roste. Nedávno jsem se dočetla, že během ledna a února slunce svítilo slabých dvacet hodin. Z toho usuzuji, že Velikonoce mohu být i lékem na plíživý pesimismus, který s nedostatkem slunečního svitu intenzivně prostupuje naší všední každodenností. Zimní radovánky, natož pak pravidelné odklízení sněhu, velmi rychle zevšední a oslava jara v podobě Velikonoc bude zcela jistě vítanou příležitostí pro nějaké potěšení bez ohledu na vyznání a víru.

Někteří se na svátky chystají půstem, jiní tomu říkají jarní očista. Ti další se těší na výlety do přírody nebo jen na příjemné nic nedělání v záplavě obarvených vajíček.

Pilnější hospodyňky zahajují jarní úklid, zatímco lenošivější část lidstva se oddává jarní únavě, aby si na Velikonoce obnovila síly svátečními pochoutkami.  Určitě mezi nimi nesmí chybět mazanec, sladký beránek a již zmíněná vajíčka, která pak mnozí několik dalších týdnů nemohu ani vidět.

Za zmínku jistě stojí i tradice Velikonočního pondělí, která je u nás poněkud brutální. Nu, řekněte, koho pak těší být vyšlehán pomlázkou, zejména tehdy, když jsou koledníci už značně posilněni alkoholem?  Navíc, což tedy vnímám jako velký úpadek, málokterý chlapík si pomlázku umí uplést sám. Za dvacku ji koupí na trhu a už se jde na koledu, která se většinou skládá z drobných alkoholových impulsů, díky kterým může být závěrečné šlehání pěkně nepříjemnou záležitostí. Pravda, jde o zvyk spíš venkovský, v Praze jsem koledníky nepotkala ani nepamatuji. A pak, pusťte si v Praze do bytu cizí koledníky. Nikdo neví, co všechno z vašeho majetku jsou schopni považovat za koledu.

 Moravské Velikonoce nehodnotím, neb ty jsem nikdy na vlastní kůži nezažila, ale věřím, že tam je atmosféra stále zachována.

   My v Praze jsme asi víc přes to jaro. Napečeme, navaříme a těšíme se z nesmělých slunečních paprsků a rašící zeleně kolem.  Také se těšíte? Já tedy ano. I s tím, že se pokoušíme importovat některé venkovské zvyky do města. Neškaredit se na škaredou středu, něco zeleného na Zelený čtvrtek, neprat prádlo na Velký pátek (také by bodnul nějaký ten poklad, ale v Praze se asi hory neotvírají), v sobotu se napeče a v neděli pak všechno pěkně sní.  Chtělo by se říct, že pondělí je pak dnem vhodným pro zajíčky, ale to by mohlo vyvolat nějaký dvojsmysl, takže raději zůstaňme u koledy.

Anebo se prostě využije volných dní a vyjede se někam na výlet. Prostě Velikonoce je třeba oslavit. A je asi jedno, zda v kostele či v přírodě nebo doma.  Hlavně, že už začne jaro:-).

 A jak slavíte Velikonoce Vy?

                                                     

Napsala jsem minulý týden pro: www.prazanda.cz
A je tam plno zajímavých článků, z mnoha různých oborů. Nakouknout lze zde: