Steve Job

...a jeho cesta, je audiokniha, která je dlouhá 8 hodin 36 minut a kterou načetl Pavel Rímský,jehož hlas mám moc ráda. Tak se těším. CD bylo v balíčku spolu s podepsanou knihu Květy Jeriové- Vzpomínky lyžařské.  Proč se o tom zmiňuji? Jde o balíček z Xantypy, který při první cestě za mnou někdo vykradl. Přišla jen prázdná obálka. Nyní bylo psaní již doporučené, tudíž se cena za časopiseckou soutěž ke mně dostala. Jeden zírá, co všechno dneska lidé neukradnou. Xantypě jsem samozřejmě poděkovala, v podstatě i za to, že byli ochotni mi dárek poslat znovu. Také jsem mohla mít smůlu. Není to o tom, že bych bez této „výhry“ nemohla žít. Jde spíš o to, že člověk žasne, co všechno se tady může ztratit. Pravdou je, že Pošta mi ztratila už několik klasických psaní. Na moji stížnost mi pak odpověděli, že to asi buď brigádník (nejlepší svalit to na někoho bez odpovědnosti), nebo že se to může stát. Já si tedy myslím, že stát by se to nemělo, co by na to řekl třeba pan Kolbaba z Čapkovy Pohádky pošťácké?  No, to je nadsázka, spíš by mě zajímalo, co na to vedení Pošty jako takové, nemyslím jedné konkrétní. Nedávno jsem četla o pošťákovi, co nedodával důchody. Asi také brigádník, řekla bych rétorikou Pošty. A to nemluvím o nikdy a nikde nekončících frontách, které jsou pro tento úřad tak typické. Zajímá mě, proč nedodávají zásilky, byť své služby neustále zdražují? Nu, patrně se odpověď nikdy nedozvím, přestože se ptám i na odpovědných místech. Tady si jen vylévám srdceJ. 
A abych nebyla pesimista, tak se podělím o radost z daru, viz foto. Joba si poslechnu a Květu už jsem přečetla. Pro mě příjemné vzpomínání, neb samozřejmě pamatuji její famózní Sarajevo. A žasla jsem, jaké podmínky pro sportování tehdejší režim nabízel. Myslím tím bídné, aby nedošlo k mýlce.

 Stejně jako mě překvapilo, že když paní Jeriová – dle jejích slov- kontaktovala Lyžařský svaz, slečna v telefonu se jí ptala, kdo vlastně je?!?  Nu, časy se mění, dnes jsou sportovci  (někteří) zase přeceňováni, takže rovnováha se vytrácí. Buď málo nebo moc:-). Ale to je asi jen můj pocit. Květa Jeriová napsala zajímavé vzpomínání a já si s chutí přečetla. Když už se ke mně dostávala tak složitou poštovní cestouJ