Mezi židlí a klávesnicí

Čas od času se porucha na mém počítači vyskytne právě na trase mezi židlí a klávesnicí. A někdy trvá, než záhadu objevím. Taková IT blondýna. V poslední době se mi podobná závada vloudila i do mailové korespondence, tedy v místě, kde by ji jeden skoro nehledal. Nu, zjevně stárnu. Nejčastěji se mi podobná „nehoda“ přihodí, když nemám čas odepisovat na pracovní maily během dopoledne, přepošlu si je tedy na svou adresu, že odepíšu v klidu doma. Pak vesele napíšu sama sobě a druhý den v práci se divím, kolik že mám zase nových mailů.

Naposledy se mi to přihodilo při komunikaci s Xantypou, což je ještě větší záhada, neb jsem si ji ani nepřeposílala. Prostě jsem napsala sama sobě. Šlo o moji výhru nevýhru, která měla dorazit a místo ní přišla prázdná obálka.

 Je mi jasné, že výhru nárokovat nelze, přesto mi zvědavost nedala a slušně jsem se optala, cože to má znamenat? Pak jsem byla kapku udivená, že nikdo neodpovídá. A dnes jsem zjistila, že jsem se ptala sama sebe. Prostě ajťačka jak vyšitá.

Zeptala jsem se tedy v Xantypě znovu, odpověď přišla vzápětí a vše tedy vypadá, že zásilku vybrakovali na poště.  Smutný příběh.

Balíček prý dostanu znovu, pro jistotu doporučeně. Zatím se neraduji, co kdyby vše zase dopadlo jinak.

Ale je dobré se zeptat, líná huba holé neštěstí, je zlaté pravidlo. Ovšem nesmí se jeden ptát sám sebe. Mezi židlí a klávesnicí prostě musí sedět někdo, kdo umí. Nu, a to v poslední době nějak nejsem. Asi budu muset někam na školení.