Zabije.
Přinejmenším mě.
Už několikrát jsme byli na takové podobné
akci v Divadle u hasičů, a dosud vládla spokojenost. Až se sexem jsme
narazili.
A vůbec nešlo o to, že místo avizovaného Radima Uzla přednášel
doktor Zvěřina. Spíš jsem přemýšlela, čím už ty děti dneska zaujmout.
Ale popořádku. Když
nás nahnali do sálu, přišla fáze placení. Vytvořila se fronta kantorů (opravdu
mužů i žen), každý svůj pytlíček s drobnými. Nu, to jsem rostla. Jsou
chvíle, kdy se prostě za podobné chování stydím a někdy se ani nedivím té
kantorské pověsti ve společnosti. No, napadlo by vás jít něco většího platit a
vysypat pytel drobných? Prostě jak jim to děti daly, tak to tady vysypali. Než
jsme se tedy po pětikáblích dopočítali těch konečných částek, chvíli to trvalo.
Když jsem pak pánovi zaplatila dvoutisícovkou, takřka uctivě mi děkoval.
Nedivím se. Já tedy bych se styděla takto platit, ale zjevně jsem jediná.
Nu, a pak přednáška. Asi špatná skladba dětí, patrně i nějaké
učiliště, neb hluk, smích a vyrušování bylo tak rušivé, že jsem nasadila svůj
takřka policejní výraz a jala se krotit i cizí děti. Kam zmizeli jejich
pedagogové, nevím. Asi pozice mrtvého brouka. Jedna žena se ke mně přidala,
pokusily jsme se zkrotit neidentifikovatelnou skupinu uprostřed sálu, která se
ani na moji výzvu z jeviště nepřiznala, z jaké je školy. Zato
nelenili a poslali mi dopředu psaný výhružný leták, že běda, bude-li mu nějaká ….. něco říkat, když si to tady platí.
Samozřejmě bez podpisu. Anonym jsem si uschovala a čekala, co bude dál...
Pan doktor se snažil, vyprávěl, myslím, zajímavě. Ovšem
většina sálu, tedy ta, která nehlučí a nemá trapné poznámky, čučí do mobilů, do
tabletů, spí či se osahává (to bylo alespoň tematicky správně).
Poté přišly na řadu
dotazy. Ty normální prostě neměly šanci, vulgární pan doktor odmítl číst, a tak
zněly otázky typu:
“Jaká je
pravděpodobnost, že se mi narodí kentaur, když souložím s koněm?“
Nu, jedna snad by
mohla být i vtipná. Ale to bylo pořád dokola, co se stane po styku s orangutanem,
s ovcí či se psem? Jako by naše mládež zčásti propadla zoofilii, či
co? Vše přerušováno trapným pochichtáváním.
Aby nedošlo k mýlce, nešlo u pubertální šestou třídu, tam to člověk
očekává. Tady byli středoškoláci! Ti, kteří si po skončení na chodníku s úlevou,
že to mají za sebou, spokojeně zapálili (opět jsem hledala pedagogy, kteří by
se nad chováním svých svěřenců přinejmenším podivili. Nebyli.) a odešli asi do hospody!
Odcházejícímu panu Zvěřinovi jsem vysekla poklonu za trpělivost, já
bych tedy půlku sálu vyházela. On pokrčil rameny a konstatoval, že to bývá i horší.
Tak to byl další z dnešních šoků.
Poučení pro příště, sexuální osvětu nechť dělají rodiče.
Nebo ještě jen moji studenti. Ale nic hromadného a hlavně ne
ve spojení s nějakým učilištěm či co to bylo. Taková přednáška je víc než
kontraproduktivní. Opakovat nehodlám a to ani přesto, že opakování je matka
moudrosti. Zde výjimka potvrdila pravidlo.
Tak to je fakt hustý!!!
OdpovědětVymazatBrr, leze mi z toho mráz po zádech. Být Zvěřinou tak asi uteču. Snažím se dělat sexuální osvětu a mé děti si myslí, že jsem s tím trapná. Ale pořád doufám, že z mých dětí vyrostou slušní lidé a že TAKHLE se chovat nebudou...Bůh ví.
OdpovědětVymazatTo je silné kafe! Oni si myslí, když si to zaplatí, že se můžou chovat jako hulváti? Ach jo.....
OdpovědětVymazat