Vzpomínky z druhého kopce

   Moje nakladatelství Jalna (http://www.jalna.cz/) se činí. Vydává další knížku. Ikdyž není moje, pár vět o ní chci napsat i proto, že jsem dnes byla na křtu a byl to hezký večer. Pan Čech, tak se jmenuje autor, křtil svoji vzpomínkovou knihu v restauraci na Klamovce. Pro mě to byl tak trochu výlet. Dostala jsem se do končin, kam běžně nechodím a když, tak s mapou a baťůžkem se svačinkou. Košíře jsou prostě pro mě výlet za hranice všedních dnů. Ale stál za to. Bodrý pan autor zažertoval, přečetl ukázky z několika kapitol a spolu s panem nakladatelem knihu zmáčeli špampaňským. Klasický křest, příjemná atmosféra, pohoda, zajímaví lidé i prostředí. Mezi mnoha celebritami mě ovšem nejvíc zaujala psí slečna, která spořádaně seděla na židličce vedle svého pána. Prý jsou na procházce, vysvětlil mi páníček, když jsem si pejska chtěla vyfotit. Vydrží tři piva a pak začne štěkat (ten pes, samozřejmě). Zachariáš by nevydržel ani chvilku. Má o procházce jinou představu. Ale psí slečna by se mu jistě líbila.

 Domů jsem jela tramvají. Potvrdila věrohodnost své přezdívky socka, bylo to trochu extravagantní dobrodružství. Žasla jsem, jaké existence se pohybují v jednovozé čtrnáctce. A to nebyla ani zdaleka noční tramvaj. Na závěr cesty mě jakýsi mladík skolil mečem. Vskutku. Rozverná omladina cestovala domů patrně z nějakého bojového cvičení a meč mi přistál na noze. Naštěstí mi jí nepropíchl, poměrně těžko by se takové zranění vysvětlovalo. Nicméně novodobý rytíř se ukázal být gentlemanem, repliku své historické zbraně sejmul z mé nohy s náležitou omluvou, takže jsem mohla vyloudit křečovitý škleb, jako že se nic nestalo, a domů dojet bez dalších úrazů na těle i na duši. Noční socka je prostě plná překvapení. Ale Vzpomínky z druhého kopce za to určitě stály. Kdo tedy máte rádi historický exkurz do zapomenoutých zákoutí starého Smíchova a Košíř, doprovázený kvalitními fotografiemi, doporučuji. Cestu noční tramvají pak už ne ( pokud ovšem nejste od podstaty dobrodružná povaha:-)