Pátek je lék

  Pátek je lék na všechna čekání, zpívala kdysi Hana Zagorová, a mně se ten vtíravý refrén chtě nechtě vždy na konci každého pracovního týdne pravidelně vrací. Je to totiž tak. Ne, že bych ve svém věku ještě něco nebo na někoho čekala. Jediné, na co fakt čekám, je ten pátek. Respektive páteční odpoledne. Uf, je to za námi, týden je v prachu a dva klidné dny na obzoru. A v pátek odpoledne je to nejlepší. Je to taková ta nejsladší hranice. To nejhorší je za námi a to hezké nás čeká. Mám ten čas ráda.

   Dnes byl pátek celkem příjemný. Počasí se umoudřilo, nálada byla v plusových hodnotách. V jedné třídě jsem zkoušela baroko. Dívka toho moc neuměla a tak jsem se snažila odlehčit její napětí. Odvážně jsem se jí zeptala, zda třeba já bych mohla být barokní žena. Děvče ani na okamžik nezaváhalo a souhlasně přikývlo. „Proč,“ ptám se, sama zvědavá, co holka odpoví. Tentokrát se už trochu zamyslela, a jelikož o baroku vskutku nic nevěděla, snažila se vybruslit z ošemetné situace odpovědí: „Proto, že máte hodně šperků?“

   Zbytek třídy samozřejmě slyšel, co chtěl, tedy : „Proto, že máte hodně špeků.“ …. a bylo vymalováno.

Dál zkoušet nešlo a i já ztratila odvahu se vyptávat. Moje dobrá nálada by třeba další podrobnosti nevstřebala. Ale je pátek a to je prostě lék. To už člověk vydrží všechno. Takže veselou perličkou z natáčení se odebírám do říše snů. Pátek je totiž pro mě hlavně dnem, kdy se konečně dostatečně vyspím. Obzvlášť, když nám víkend přinese o hodinu navíc. Užijte si jí.