o metodiku, jak učit rok 89. Přesněji řečeno revoluční události roku 89 – to pro mladší ročníky.
Seminář probíhá na Žižkově v budově Ústavu pro studium totalitních režimů - http://www.ustrcr.cz/
tedy dle mého - v ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu. Tak se to asi mělo jmenovat dřív, ale neprošlo to, protože podle veřejného mínění tady komunisté žádné zločiny nepáchali.
Seminář byl, jak už jsem uvedla, zajímavý. Nicméně člověka trochu mrazí, když si uvědomí, že události, kterých byl živým aktérem, jsou už předmětem historických besed a pro dnešní děti mrtvou historií.
Živě jsem si ten mrazivý listopadový čas před dvaceti lety vybavovala. Jako by to bylo včera - samozřejmě podbarveno notnou dávkou nostalgie. O to víc zamrazí, když slyším, jak všechno je jinak. To sice už dávno vím, ale přeci jen v tomto případě jsem byla ovlivněna určitou romantikou. Revoluce byla spontánní, protikomunistická, studentská a já nevím jaká ještě. Nebyla. No, už jsem velká holka a kvůli ideálům už dávno nebrečím. I když někdy by to asi za pár slz stálo:-) Jen nevím, zda lítosti, vzteku, zklamání,smutku či čeho?
Nebudu tady dělat historickou přednášku, to není mým cílem. Jisté je jen to, že revoluce byla. Nic víc nic míň. Ale je zajímavé pospojovat si známé souvislosti prizmatem jiného úhlu pohledu.
Jen nevím, jestli to tak dokážu objektivně zprostředkovat dětem. Ty k tomu přistupují podobně jako k dinosaurům, to bylo tak dávno, že to asi ani nebylo. Ale nechci je házet všechny do jednoho pytle. Mnohé to zajímá, jejich rodiče tam byli, někteří to znají z vyprávění. Jen se jim to zdá tak jednouché. A mně ostatně také, když to třeba vidím ve filmu. Jenže, jak už jsem řekla, všechno je jinak. Jsem zvědavá, jak se s tím výročím vypořádají média. Asi po svém. Vše k líbivému obrazu, jinak to u nás asi nejde.
A ještě pro milovníky fotografie: na Staroměstské radnici je výstava Rok 89 očima fotografů.
Zajímavé, poučné, ale notoricky známé. I tak stojí za zhlédnutí. Pamětníkům určitě. A dětem také. Aby se to neopakovalo. I když s tou českou povahou je to stejné jako včera ve filmu Protektor. Prostě Odnikud nikam.
Já si ještě malinko tu dobu pamatuji. Byla jsem ve 3. třídě, když přišel převrat... Šla jsem na jazykovku a měla ruštinu, kterou nám druhé pololetí vyměnili za němčinu... Jo a trenérům na gymnastice jsme museli přestat říkat "soudruhu" :-D.
OdpovědětVymazatTenhle ústav svého času pořádal zajímavé besedy a přednášky- tchán se o to intenzivně zajímá, jednou jsem mu tam sháněla nějakou knihu o StB a byl nadšen... na ty fotky zajdeme- já fotky ráda, kolikrát řeknou víc než slova ;-)
OdpovědětVymazatMyslím, že dělají zajímavé věci dosud, lze tam i zajít to archivu a dozvědět se plno zajímavostí.
OdpovědětVymazatA ještě pro Gábinu, naši soudruzi se také změnili v pány a paní, jen já bohuže nebyla ve třetí třídě ale ve třeťáku na vysoký. FUj, to je hrozný, když to takhle napíšu. To už je fakt pravěk:-)
Hm, u nás na fakultě bylo zajímavé sledovat soudruha profesora na Dějiny MDH a KSČ, jak téměř ze dne na den opustil roli demagického kazatele a stoupence budování socialismu - připevnil trikolóru na límec a jal se státi se pro studenty hodným strejdou pamětníkem... zajímavá doba to byla, je dobré si to pamatovat ;-)
OdpovědětVymazat