Francouzský polibek

   Film Francouzský polibek mám ráda hlavně kvůli záběrům z Paříže. Stejně jako plno dalších filmů, kde se objevuje, Louvre, Eiffelovka, Tulerijské zahrady a vůbec cokoliv z Francie. Moje slabost pro vše frankofonní tedy způsobila, že jsem se dnes podruhé pokusila zahájit kurz francouzštiny. Tentokrát kupodivu úspěšně, přestože je nás v kurzu jen šest. Krize prý dolehla i do jazykových škol. Nu, uvidíme. Pro mě to byl pocit velké úlevy sednout si do lavice s pocitem, že snažit se před tabulí bude někdo úplně jiný než já.
 A snažila jsem se být pilnou studentkou. Ne snad, že bych okouzlila svými znalostmi, to rozhodně ne. Ale pozorností zcela určitě. Ono se jinak vyučuje šest dospělých než banda pubescentů, to není nic nového pod sluncem. Ale užívala jsem si to. A doma jsem dokonce vytáhla některé fotky ze svých cest do Francie. Jezdím tam už léta a neumím si říct ani o kafe. Tak snad to příští léto bude lepší. I když starého psa novým kouskům nenaučíš a tak v originále knihy už číst nebudu. Ale to kafe snad zvládnu. Pokud ovšem to moje studování nebude jen Odnikud nikam.


Ze všech svých fotek s francouzskými pamětihodnostmi mám nejradši dvě úplně bez památek (pokud ovšem nejsem braná za historickou památku já). Jsou to takové fotohříčky - s pěkným autem (s pěkným Francouzem bohužel nemám) a povalování se v Turelijských zahradách. Co bych za takovou pohodu při dnešní slotě dala?