Péče o tělo ( i o duši)

  Onehdy jsem odvezla auto do servisu, dnes jsem dala do servisu sama sebe. Staré součástky potřebují mnohem pečlivější péči, proto jsem si na dnešek naplánovala generální údržbu. S léty si člověk uvědomí, že spousta věcí nefunguje jaksi samozřejmě a musí proto místo pěkných šatiček investovat do dražších krémů a dalších nezbytných propriet. Rozhodně to nevyjde levněji než návštěva oblíbeného sekáče. Jen masáž stojí pěkné peníze a to nemluvím o kosmetice a vypínání vrásek, k čemuž mě už léta nenápadně přemlouvá kosmetička.
Nejzáludnější jsou kruhy pod očima. Mám je odjakživa, po ránu bych na nich mohla cvičit prostná. Proto mě zaujalo, když jsem během jedné z návštěv kosmetiky objevila leták propagující krém, který garantuje jejich odstranění. Zázrak se měl dostavit do měsíce. S rychlými zázraky nemám dobré zkušenosti. Už mnohokrát mi třeba nabízeli zázračné zhubnutí - většinou jako dárek za něco, protože sama bych si podobné pilulky nikdy nekoupila. I tak výsledek nestál za nic, a to i přes to, že darovanému koni na zuby nekoukám.
 Jenomže i krém mi přihodili jako pozornost za návštěvu salónu. Podobné pozornosti jsou pěkně záludné, člověk se namlsá a pak už mu nestačí peněženka. Nicméně jsem nepohrdla, kruhy jsou kruhy a ráda bych se jich zbavila. Mazala jsem se přesně podle cizojazyčného návodu. Žel, kruhy nezmizely, ba naopak, ztmavly. Ve finále jsem tedy vypadala jak zasažená jaterní nemocí.
Sotva jsem krém vysadila, rychle jsem se vrátila k původním kruhům. Nevím, jestli mi to někdo dokáže vysvětlit. Třeba se špatně mažu. Málo nebo naopak hodně. Sice není úplně nejvhodnější se v mém věku vyptávat, jak se správně namazat (pomiňme zjevnou dvojsmyslnost mého zoufalého výkřiku), ale ani kosmetička neznala správnou odpověď. Sdělila mi, že na někoho to prostě nezabírá. Vskutku výstižná odpověď. Tak jsem přestala pátrat po detailech a nechala se prostě opečovávat.
Kosmetika, pedikúra, masáž a na závěr kadeřnice, jako třešinka na dortu. Domů jsem dorazila paradoxně celkem unavená, ta péče o tělo dá zabrat. Samozřejmě, že jsem měla drobné kazy na jinak příjemných procedurách. To bych ani nebyla já. Kosmetička totiž chtěla depilovat můj neexistující knír. Neurazila jsem se jen proto, že předpokládám, že v době krize se každý živí jak umí. A peníze za knírek by se jistě šikly. Pedikérka mi pak v návalu obrušování nohou skalpelem uřízla kus paty, takže jsem domů trochu pokulhávala. Ale masáž a kadeřnice neměly chybu. Když jsem tedy celá zrelaxovaná dokulhala domů, odmítla jsem jakékoliv domácí práce, a v křesle s knihou jsem nechávala doznít účinky dnešní terapie. Uvidíme, jaké ten celodenní servis přinese výsledky. Vzhledem k tomu, že to stál víc než autoservis, tak předpokládám, že bych měla jezdit jako fretka minimálně do adventu. Ale stálo to za to, nechat se takhle oprašovat. Pěkný den to byl:-)