Zkoušíte si někdy udělat inventuru vlastních zážitků, nálad a pocitů? Takovou osobní cestu Odnikud nikam? Například v neděli po obědě, když manžel vyrazí na hokej a děti relaxují počítačovou střílečkou? Příjemná hudba, kávička, klídek, a inventura může začít. Činím čas od času podobný exkurz proti proudu času a někdy se tím doberu kýžené katarze. Někdy.
Dnešní ponurá neděle byla k podobné bilanci jako stvořená. Nejdřív se mi do podzimní depresí obluzeného mozku vloudila sluneční vzpomínka na letní dovolenou. Není důležité, o který horký den šlo, podstatné byly sluneční paprsky rozpáleného řeckého slunce, které dovedou nabíjet i přes propast času.
Další pocit téměř euforické radosti se vyplavil v souvislosti s knížkou. Ne snad, že bych měla ambice, aby zvítězila ve včerejším klání o knihu mého srdce, ale že se dokázala trefit alespoň do některých srdcí radostné je. Už od června ji tady snaživě pomáhám, je to trochu sisyfovský úděl, ale vzdávat se zatím nehodlám. A co se týká toho srdce, za Saturninovo vítězství jsem ráda.
Třetí příjemnou myšlenkou bylo fotografování na tablo. Díky dokonalé studentské exhibici před objektivem jsem si vybavila svoje mládí. Je to už dávno, co jsem se fotila na vlastní maturitní tablo,
a tenhle týden se fotili moji maturanti. Výsledky ukážu i tady (za pár dní), ale byla to hodně pohodová a příjemná záležitost bez ohledu na výsledek. Ty děti opravdu někdy nabíjejí.
Během odpolední relaxace mi došlo, jaké detaily si člověk vybavuje a co víc, jak moc ty pozitivní okamžiky potřebuje v boji s všední každodenností.
Nalila jsem si sklenku bílého a zkusila ještě pokračovat v dalším tápání časoprostorem. Příjemně mě naladila vzpomínka na loňskou podzimní Paříž i na to, kdy jsme doma v dětství začínali topnou sezónu. Celý dům najednou tím teplem zútulněl a představa dlouhých zimních večerů s hezkou knížkou nabývala jasnějších kontur.
Není vyloučeno, že je v tom nějaká zákonitost. Podzimní neděle vyvolávají nostalgii. Ostatně dny se krátí, čas ke snění je zpátky. Nedělní inventura dospěla ke konci, zítra bude zase všechno ve starých kolejích. Ale s dávkou dnešní časovratné energie to půjde určitě lépe.
Něco na té časoprostorové inventuře bude... Dnes byl asi takový den. Měla jsem potřebu jet za Aleše babičkou. Takové to nutkání, že si to zaslouží, že ona se nemůže sebrat a jet za námi, tak my musíme za ní... A cestou jsem vzpomínala na vlastní babičku a chtěla ji mít hrozně u sebe...
OdpovědětVymazatJá jsem to měla v sobotu na tom srazíku..a asi jsem se kýžené katarze nedobrala, vzhledem k mé nedělní náladě:-(
OdpovědětVymazat