Přesnost nade vše

Už jsme se probrali – Zachariáš samozřejmě víc, ale psát budu já.

Reflexe včerejška
  Šla jsem na tramvaj, ujela mi, neb jela dřív. Čekám tedy na další, ta jede pro změnu později. Je z toho plonková půlhodina. Takřka pravidelně. Jdu k lékaři, objednaná na určitou hodinu. Přijdu včas, doktor mě samozřejmě v tu hodinu nevezme, čekám další minimálně půl hodiny, (to když je v dobrém rozmaru, jinak klidně i déle). Podobné to mám i u kadeřnice a dalších služeb.

Objednávala jsem si řemeslníka. Když jsme našli termín, kdy se mu to hodí (nikoliv kdy se to hodí mě), tak se mi dostalo zásadní informace, že dorazí mezi osmou a desátou. Pak to den předem operativně změnil, že raději mezi polednem a třetí hodinou. To bylo úžasné zejména vzhledem k  mému vyjednání volna v práci. Není nad přesnost. Občas mám pocit, že čas musí dodržovat jen učitelky, (a to ještě jen některé- střílím teď do vlastních řad). Ale zazvoní, letím do hodiny. Zazvoní, letím na dozor. Kolikrát s sebou cuknu, když doma zazvoní zvonek:-)
Kdy se najíst, odskočit si, na to rozvrh moc nepomýšlí. Tím si nechci (výjimečně) stěžovat na školství. Naopak, chci se podivit, proč ta přesnost jinde nefunguje? Já těžko mohu žactvu sdělit, že se na hodinu dostavím někdy mezi osmou a devátou. I když děti by se jistě radovaly, ale to je jiná kapitola. Řemeslník dorazí někdy v blíže neurčený čas, setrvá krátký okamžik a odnáší si tisíc korun. Ostatní také není zadarmo a já rozhodně za dvacet minut tisícku nevydělám. Tak proč to nejde na čas? Opět asi otázky, na které není odpověď. Ale říct jsem si je musela.Nebyl to holt vydařený včerejšek. Snad bude o víkendu lépe.