Docela dost se diskutuje o zkrácení pracovního týdne. Na čtyři dny. Není to špatná myšlenka, ale vypadá to, že se pořád jen diskutuje a od myšlenek k činům je u nás docela daleko. Někde naopak, v Portugalsku dokonce proběhl docela ostrý několikaměsíční test. Asi nejen tam.
Ono je vlastně docela zajímavé, že se ještě nic zásadního nezměnilo. Osmihodinová pracovní doba funguje minimálně sto let. Došlo k totální proměně společnosti, raketovému vývoji technologií, přesto se stále ortodoxně trvá na osmihodinové pracovní době.
Někde jsem slyšela názor, že je to už vlastně víc takový bič, protože pokud mají lidé moc volna, vymýšlejí z hlediska společnosti rebélie. Jako, co se jim nelíbí, s čím jsou nespokojeni, jestli není čas na revoluci...
Něco na tom asi je, ale o tom úplně dumat nechci. Spíš bych se tak nějak chtěla přiklonit ke zkrácení pracovní týdne, ke kratší pracovní době. Ne snad, že by se mi nechtělo pracovat, ale spíš je to o nějakém smysluplném využití času. Protože spoustu věcí za nás udělají technologie, pracovní doba je často uměle držená. Protože je to tak dané.
Jenže je to tak dané už sto let. Bývala pracovní doba i šestnáct hodin, pak dvanáct. A od změny na osm se nezměnilo nic. Řekla bych, že je čas.
Jen nevím, zda dokážeme smysluplně využít ten nepracovní čas. Aby taková změna nebyla kontraproduktivní. Pak by se ona úvodní premisa, že jde vlastně o uměle držený relikt, asi sama nabízela.
Jak to vidíte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat