Estráda

  

Školství prý čeká hodně přelomový rok. 

Když jsem hledala nějaké podrobnosti o průběhu oné přelomovosti, vyhledávače mi nabídly mnoho totožných titulků z minulých let, někdy i hodně z hodně dávné minulosti. 

Přelomový rok je zjevně ve školství takřka pravidelně.

 Ale při onom rešeršování jsem narazila na docela zajímavou diskusi. Zase se točí, jak jinak, kolem reforem a způsobu vyučování. 

Všechno je špatně. A všechno by mělo být jinak.

   Zaujal mě tam názor muže jménem Petr Pixy Staníček? ( to abych uvedla zdroj).

Mimo jiné tam světu sděluje, že pojem všeobecný rozhled je archaismus. Trapný.

 A vědomosti, které víte z hlavy a nehledáte, že jsou vhodné leda tak pro estrádu….?!

Úplně si s tím nevím rady. Vidím, že nějaká schopnost udržet něco v hlavě vskutku klesá, řekla bych přímo závodním tempem. Děti si nepamatují skoro nic. A všichni je v tom podporují. Nechat děti kupříkladu naučit se zpaměti báseň, to si vyslechnete své. Hlavně 

o tom, jak je to zbytečné, tyranizující a bůh ví jaké. A hlavně, vždycky si přeci báseň mohu najít někde na netu, tak proč se jí mají učit zpaměti?! Také jsem si nemohla nevšimnout, že vědomosti ve větší míře než malé jsou nyní opravdu zdrojem kupříkladu televizní zábavy

(staví na tom třeba oblíbená soutěž Na lovu).

Ale že to někdo vnímá jako zásadní krok v reformě školství, s tím zatím moc neumím pracovat.

Autor oné studie se tam stejně staví k pojmu základní vzdělání, už prý nemá smysl. Všechno lze najít.

   Nu, sama jsem mnohdy vyzkoušela, jak děti, které nemají základní vstupní informace, vyhledávají. Jak s tím pracují.

Přesto na tom autor staví.  

Stejně jako, to už je ale skoro evergreen, na povinné literatuře. To je skoro jako rudý hadr na býka. Co si to jen ti někteří kantoři dovolují, určovat, co mají děti číst?

Většina učitelů, co znám, už dávno neurčuje, ale nabízí, přesto je to boj. Autor totiž poněkud zapomíná, že prvotní premisa pro jeho vznešené ideály je snaha na opačné straně hřiště, tedy u dětí. Musí alespoň trochu chtít. Protože jinak můžete nabízet do aleluja a k ničemu to nevede. Zde cituji přímo z textu:  „Každý školák by měl určitě přečíst určitý objem knih za měsíc/za rok – ale určovat, co přečíst musí, je už nad rámec poslání školy…“

Ovšem myšlenka, že studenti prostě nechtějí, ta v myšlenkovém procesu autora moc nerezonuje.

   Jako asi vždy, při oněch kritických náletech na školství, vychází z vlastní představy. Jak by to nyní chtěl on, kdyby právě teď chodil do školy.

Nechci říct, že s ním zásadně nesouhlasím.

V mnohém s ním velmi souzním, jen vnímám tu absenci zkušeností s dětmi, které prostě nechtějí. Rády by maturitu, tu přeci má mít dneska každý.

Ale něco pro ni udělat, to už ne.

 Fascinuje mě jeho teorie, že nejvíc se dnes cení schopnost nic si nepamatovat, protože vždycky je nutné si nastudovat všechno znovu. Nelze používat nějaké metody řešení opakovaně.

S tím mám tedy problém, ale možná je to jen moje vidění světa. Myslím si, že nějaké zkušenosti či společný základ by se využívat měl, ne pořád objevovat Ameriku.

Umět pracovat s moderními technologiemi je nutné, ale stejně tak bych nezavrhovala schopnost umět psát rukou, byť všichni datlujeme na klávesnici.

Ale vlastně nevím, možná je to jen můj pohled. Je opravdu nějaké penzum vědomostí vhodné už jen pro televizní estrády? Vidíte to také tak? Je to ta přelomovost?