Festina lente

 

Neznám člověka, který si by si někdy nepovzdychl, že ten čas letí jako bláznivý. 

Pláčeme ale nad přírodními zákony, které nelze pozměnit. Je ovšem možné trochu je obelstít tím, že nad rychlostí času nebudeme tak intenzivně dumat a necháme ho volně plynout. 

Tím, že právě vyplouváme do čtyřiadvacátého roku, můžeme zbrzdit už na samotném počátku, nadechnout se a vizualizovat si pro sebe všechno, co od toho čtyřkového roku očekáváme.

Může se samozřejmě stát, že se ze setrvačnosti pozastavíme nad tím, jak zběsile to uteklo. Ať už tím myslíme nedávné vánoční svátky, loňský rok, uplynulou dekádu, či celé dvacáté století. 

Ostatně, ani to jednadvacáté už není v kojeneckém období. Navzdory tomu, že si někdy myslíme, že rok 2000 byl nedávno. A co dávný hit, až se bude psát rok 2006? Vypadal jako text o hodně vzdálené budoucnosti a už dávno tomu, co je dávnou minulostí:-).

 Vedeme si asi trochu lépe než před sto lety. Tehdy za sebou měli první světovou válku, španělskou chřipku či komunistický převrat v Rusku. 

My – v našem zeměpisném prostoru a časovém období – to máme v takové trochu soft podobě, řekla bych. Válčí se pořád, byť o světovém konfliktu se nemluví a někteří lidé si dokonce myslí, že roky žijeme v míru. Španělskou chřipku zastoupil covid, který tedy nebyl nic moc, ale tolika obětí, co chřipka před sto lety naštěstí nedocílil. Ruský komunismus už neoslavujeme, zato je tu ruská rozpínavost. A řada variant různorodých diktatur.  

Takže malinko lépe na tom možná jsme, ale je také možné, že si to jenom namlouváme.  Takže nevzdychat nad rychlostí času a spíš vyhlédnout do budoucnosti, kterou si můžeme alespoň pro sebe trochu zpomalit. 

Uvidíme tedy , co přinese  nastupující čtyřiadvacátý rok? 

Ten před sto lety započal krátké období vzestupu, který později získal onen již zmiňovaný přídomek zlatá dvacátá. Tomu bychom se asi nebránili, kdyby se nám žilo lépe a radostněji. 

Je to ale jen na nás. Pokud nepřijde žádná přírodní či válečná katastrofa, máme to ve svých rukách. Čímž se dostávám k začátku své úvahy, že v lednu, který je obecně považován za nevlídný a depresivní měsíc, je dobré zkusit se zastavit a nadechnout. Představit si, co chci a co očekávám. A pak s chutí do toho. Poté asi i ten čas poběží třeba pocitově pomaleji.  

Protože jinak opravdu letí jako bláznivý… 

Tak se v tom novém roce nezadýchávejte a kráčejte pomalu. Stačí, když divoce běží čas. My pojďme po vzoru starých moudrých latiníků Festina lente.:-).

Psáno pro Listy Prahy 1