Akvarel

 Výstava v Národní galerii. 

Ve Veletržním paláci.

 Mám ho ráda. A nejen proto, že ho máme blízko. 

Několik trvalých výstav mám projitých křížem krážem. Ale jsou i nové počiny. Některé stojí za to. 

Tentokrát nás zlákal akvarel. Přesněji řečeno, Akvarel mezi Prahou a Vídní.

 Zažila jsem navíc v naší galerii docela nevídanou věc, frontu na lístky i frontu před vstupem do expozice. K tomu klasicky, už takový veletržní kolorit, některé prapodivné kustody. Lépe řečeno, jeden pán byl takový zdivočelý, zjevně ho překvapilo množství lidí, tak byl strašně důležitý a místy i nepříjemný. Asi tíha okamžiku. Nebo důležitost funkce.

 Ostatní byli ale v pohodě, i dámy, postávající u obrazů.

 A výstava pěkná, zajímavá, milá. Některé kousky docela hezké. Stálo to za to.

 Zdá se mi totiž Praha tak nějak výtvarně chudá, žádná bomba se tu moc nekoná. Krom Brandla, tedy, ale to je údajně počin roku:-).

 A navíc v Jízdárně.

 Ve Veletržním už dlouho nic bombastického nebylo. Bombastické není ani tohle, ale milé a příjemné zpestření a vybočení ze stereotypu to tedy je. Vlídný a potěšující akvarel.