Tři mušketýři

 Respektive dnes jenom jeden. A ještě přesněji, jeden ze tří králů, protože tak je víc známe, ač oni samotní si asi říkali tři mušketýři. 

Ale zaužíval se víc ten německý termín, přesněji řečeno, tak  si tři muže, co vzdorovali se zbraní v ruce, označovalo gestapo.

 Ale je asi jedno, zda mušketýři či králové, hlavně to byli velcí frajeři a hrdinové, co to nevzdali. 

  A dnes je výročí dne, kdy dostali posledního z nich, toho, co věřil jen Bohu a svým pistolím. Ani jedno mu jednadvacátého března roku 1942 u Prašného mostu nakonec nepomohlo. Štábní kapitán Václav Morávek, jako poslední ze zmiňovaných tří hrdinů

 ( Mašín a Balabán jsou ti další  dva do třetice) padl v přestřelce s gestapem.

 By to silně věřící rebel, muž s duší furianta, hrdý chlap, co se odmítal vzdát. Bylo mu třicet sedm let, když padl.

Začínal v Obraně národa, sám asi ani netušil, že se nakonec stane symbolem odvahy a nezdolnosti. Pobožný pistolník. 

Škodil Němcům jak mohl. Připravoval pumové útoky, pracoval pro zpravodajce. Známé jsou jeho aktivity spojené s ilegálním časopisem V boj, který dokázal kolportovat až na samotné gestapo. Nechal si připálit doutník šéfem pražské gestapácké pobočky. Furiant do morku kostí. 

Pomáhal lidem utíkat za hranice protektorátu, sám ale zůstával, aby bojoval. Unikal náckům pod krycími jmény Leon nebo Vojta. 

U Prašného mostu má pomník, který připomíná jeho marný poslední boj během prvního jarního dne v roce 1942. 

Stavba tunelu Blanka ho na nějakou dobu odsunula, ale vrátil se zpátky. Tak snad přispěje k tomu, že se na takové lidi, jako byl Václav Morávek, nebude zapomínat. 

 

„