Jméno hudebního skladatele na tři…
IŠA.
…i tak se mnozí
z nás poprvé seznámili s osobností hudebního skladatele Františka Krejčího, který
vstoupil do veřejného podvědomí pod jménem Iša. Je pro někoho možná překvapivé,
že ono tajemně znějící Iša je tradiční zkrácenina z Františka. Začali mu
tak říkat doma, kde bylo Františků více, než se dalo rozlišovat, malý Išek, ale
zůstalo mu to jako umělecké jméno. Chtěl se tím odlišit od svého tatínka, a
proto se z něho stal Iša i na veřejnosti.
Před pětapadesáti lety,
4. 3. 1968, nás opustil Iša Krejčí, je
tedy kulatá příležitost si připomenout jeho život.
Narodil se do intelektuální rodiny, tatínek
František byl filosof, psycholog a pedagog, maminka Johanna, ač
v domácnosti, nadšená milovnice hudby a divadla.
Malý František se svými
dvěma sestrami, Hanou a Amálií, vyrůstali obklopeni umění, František od raného
věku hrál na klavír
a housle, na gymnáziu
založil hudební soubor. Hudbu posléze studoval u Vítězslava Nováka a jako
dirigent byl jeho učitel Václav Talich. Jeho blízkým přítelem byl skladatel
Jaroslav Ježek, úzce spolupracoval s režisérem Frejkou, pracoval
v Osvobozeném divadle. Pohyboval se tedy ve vybrané umělecké společnosti.
Přesně před sto lety
složil maturitní zkoušku. Pot začal studovat na Karlově univerzitě
a současně pokračuje na
konzervatoři a ve studiu dirigentství.
Lidem, co se nevěnují
hudbě, je možná dnes jeho dílo méně známé, ale v meziválečném období patřil
mezi celebrity. Pracoval v Bratislavě, poměrně dlouho. Zažíval zde jeden
úspěch za druhým, šéfoval opeře, ale srdce ho táhlo zpět do Prahy. Vrátil se,
nejprve jako korepetitor do Národního divadla, kde v roce 1933 nakonec
dirigoval Hubičku. Poté pracoval v rozhlase
v Praze. Dirigoval, hrál, komponoval. Pozdvižení v Efesu je vnímáno
jako jedno z jeho nevětších děl. Jeho sestra Hana se provdala za Emila
Fillu a on se díky švagrovi tedy dostal i do prostředí výtvarných umělců.
Po válce šéfoval opeře v Olomouci, což
se náročně kloubilo s jeho rodinným životem, protože žena a dva synové
zůstali v Praze. Navzdory těžkostem je to umělecky poměrně plodné období,
navíc ověnčené mnoha cenami. Pak ale umřela jeho žena. Rána, ze které se asi
nikdy nevzpamatoval. Tehdy ze smutku složil Čtrnáct variací na lidovou píseň
Dobrú noc.
Po třinácti letech v Olomouci se vrací
zpět do Prahy, krom mnoha dalších věcí skládá v té době kupříkladu operu
Antigona.
Zemřel v roce 1968.
Iša Krejčí byl skladatel
hravý a miloval humor. Jeho díla jsou zpěvná a empatická. Určitě patří
k našim národním hudebním pokladům.
Žádné komentáře:
Okomentovat