Fotoakty

   Kdo pamatuje kinofilmy jistě ví, že odjet na dovolenou a fotit znamenalo pečlivě si vybírat záběr, rozmýšlet se, co vyfotím, rozhodovat se, zda snímek za to stojí. Následovalo dobrodružství s vyvoláním, a pokud se vše zadařilo, přišla radost nad zdařilými fotkami z dovolené. Dnes naprosto nemyslitelné, pálíme na mobilu miliony fotek za minutu. Dávní mistři fotografové se jistě trochu obracejí v hrobě.

Jako kupříkladu František Drtikol,. 3. března si připomínáme 140 výročí od jeho narození. Světlo světa spatřil roku 1883 v Příbrami, jako benjamínek rodiny. Fotografem se vyučil, jako řemeslu. Ještě dle klasické hierarchie- učeň- tovaryš- mistr.  Jeho první mistr byl příbramský fotograf Antonín Mattas. Poté odjel na zkušenou do Mnichova, kde ve studiu pokračoval v tamější slavné odborné fotografické škole. Nasál tady secesi, která se stala pro jeho další umělecký vývoj docela rozhodující. Svoje studium zakončil podle Komenského zásad studijní cestou po Evropě.

První vlastní ateliér si založil v rodné Příbrami, ale v podstatě zkrachoval. Na malém městě nebyl tak velký zájem o dalšího fotografa.

Odešel do Prahy, zabydlel se ve Vodičkově ulici, vybudoval ateliér a jeho portréty se brzy staly vyhledávaným zbožím.

 V té době se velmi aktivně dvořil mladinké Elišce Jánské, která mu často stála modelem. Slibně se rozvíjející vztah i uměleckou dráhu přerušila válka, Drtikol musel narukovat. Elišce z války pilně psal,

o čemž se můžeme přesvědčit v knize Dopisy a deníky. Ale  vztah nevydržel. František se z války vrací do svého ateliéru. Jeho salon se stal vyhlášeným kulturním centrem poválečné Prahy, každý chtěl být portrétován u Drtikola. Jeho novou múzou a posléze i ženou se stala herečka Ervína Kupferová, se kterou prožil pět let manželství. Narodila se jim dcera Ervina, kterou ale po rozvodu vůbec nevídal.

   Zůstal nějakou dobu sám, se svojí narůstající slávou. Fotil prvorepublikovou smetánku, jeho akty se staly doslova legendární. Sám sebe zobrazoval jako rozmarného bonvivána.

Často fotil nečekaná pražská zákoutí, dvorky, zapomenuté průchody, život mimo hlavní ulice.

 Postupně jeho fotografie získávají i jiný, mystický rozměr.

  Ale i natolik populárního  a prosperujícího umělce skolila hospodářská krize, takže  musel dokonce pořádat kurzy pro fotoamatéry, aby si přivydělal. Nakonec v půli třicátých let svou činnost ukončil, ateliér prodal, splatil dluhy a stáhl se do ústraní. Žil na Smíchově, maloval a věnoval se východní filozofii. Odsud také pramení jeho přezdívka Buddha ze Smíchova.

 Podruhé se oženil, s Jarmilou Rambouskovou, svou žákyní.  A po její smrti se o něho starala další jeho bývalá studentka, Anna.

K jeho zájmu o tajemno a mystiku poněkud symbolicky patří i fakt, že zemřel v pátek třináctého. Pohřben je v Příbrami.

Jeho práce se světlem je dodnes obdivovaná a v mnohém nepřekonaná. A vlastnit jeho akt znamená mít nejen skvostné dílo, ale  docela velké bohatství. Jak umělecké, tak finanční.