K zubaři

 Už zase. 

Nějak mě trápí zuby. V posledním roce opakovaně. Psychosomatika praví, že to znamená, že něco nemohu v životě překousnout, že tělo reaguje na něco, co se děje, s čím nesouzním a neumím se s tím poprat. ...

To sice může být logické vysvětlení, leč bolest je reálná a uvědomění si, proč to bolí, mě bolesti nezbaví. Není tedy zbytí, opět zubař. Naštěstí registraci mám, vím, do které ordinace zamířit. Zubařky se tam sice střídají jako apoštolové na orloji, vždycky je nějaká buď těhotná nebo zamíří jinam, ale vždycky mě nějaká vezme. Sice vždycky je to nové seznamování, ale ve finále nějak pomůže.  

Nebo to alespoň tak má vypadat. 

Nyní bojuji s osmičkou. Bolí.  Asi po měsíci jsem se dostala do křesla, pod záminkou prevence. 

"Ano, je tam kaz. Dokonce dvojí."

 Uf,..teším se, že to opraví. Ale nechval dne před večerem, neopraví. Je to přeci jen preventivní prohlídka. Je třeba se objednat. Nevěřícně naslouchám tomu, co bude. A informační tok pokračuje.

" Osmičku opravovat nebudu, vytrhnout!"

 Bráním se, ale verdikt je neměnný. Pokud nesouhlasíte, zkuste to jinde. 

"Ten druhý kaz opravím."

 No, alespoň něco, myslím si. Opět předčasně. Objednání je na konec března. 

"Mě to ale bolí?!!"

Pokrčení ramen. A vizitka, ať se objednám na chirurgii na vytržení, ona netrhá. 

Snažím se, myslím si, že výřečná jsem dost, umím mluvit i argumentovat, bránit se, leč marně. 

Doma se zkouším objednat na trhání. 

Termín je až v květnu!!! 

Na větu, že mě to ale bolí, už ani nereagují. 

"Třeba někdo odmítne, zavoláme vám," zní univerzální fráze, jak odbýt usilovnou prosbu. 

Zírám na němý telefon a chladím bolavý zub ústní vodou. 

Řešením je jiný zubař, ale ti neberou, máme plný stav, hlásí všichni. 

   Budu asi muset pracovat s tou psychosomatikou, překousnout  imaginární i reálné problémy, které bolest vyvolávají, protože praktické nápravy se hned tak nedočkám. 

   A to žiju uprostřed Prahy, kde, podle statistik, o doktory nouze není. Ti nepracují v malých městech, o pohraničí ani nemluvě. Tam asi nastupuje kovář či kdo? Ostatně, kováře asi budu muset vyhledat i na Letné, protože psychosomatika se nějak neosvědčila. Prostě zuby, pohroma huby. 

  A navzdory tomu, že za každou návštěvu vysolím pěknou částku, není šance na rychlé a včasné ošetření. Zatím to ještě nevzdávám, hledám, ale pokud nenajdu, čekají mě "pěkné" jarní měsíce. A to patřím k těm šťastnějším, kteří do nějaké ordinace patří a teoreticky tedy svého zubaře mají. 

Zjevně se mohu směle zařadit do kategorie statistická chyba. 

Nebo zkusit veterináře, Tobiáš je v tomto směru na tom výrazně lépe. Toho vezmou vždycky a ještě jsou vlídní a laskaví. Ošetří a pomohou. 

My, lidé, to máme se zdravotní péčí a její dostupností poněkud náročnější. Asi musíme víc zapracovat na své psychice, aby nic nebolelo nebo aby fungovala mnoha měsíční výdrž....

Fascinuje mě i fakt, že třeba moje kadeřnice nebo kosmetička se vždycky snaží vyhovět, najít termín, ač jde o úkony, bez kterých lze bez problémů fungovat. Když půjdu k holiči za měsíc, nic tak moc se nestane. Ovšem zubařka jen pokrčí rameny a suše mi doporučí, ať si tedy skočím na nějakou pohotovost, když to nemůžu vydržet.....

A tak my si tady žijeme:-)