pondělí 20. března 2023

Filmograf

 

  Česká kinematografie má některá svá světově známá jména, ať už jde o režiséry, kameramany či některé herce. Doma není sice nikdo prorokem, ale filmové hvězdy, ač zdaleka nemají status těch hollywoodských, jsou veřejností často vnímány minimálně jako celebrity. Otázkou je, zda někdo zná praotce české kinematografie. A určitě to není praotec Čech. Celebritou by si býti určitě zasloužil.  Jde o Jana Kříženeckého, který se narodil 20. března roku 1868, tedy před sto padesáti pěti lety.

  Rodina Kříženeckých patřila k dobře situovaným, vzdělaným a kultury milovným rodinám, Jan byl čtvrté dítě. Do vínku dostal tolik jmen, že si je snad ani sám nepamatoval: Jan Nepomuk Josef Norbert. Chytrý, šikovný, vnímavý a bystrý chlapec.

Už jako kluka ho zaujalo fotografování, věnoval se mu poměrně intenzivně. Intenzivněji než studiu, které nakonec nedokončil.  Ale dobrý ve fotografování a šel za hlasem svého srdce. Díky němu máme  záběry staré Prahy, ještě té před asanací. Dochovaly se stovky jeho krásných fotografií.

  Před Vánoci roku 1896 si zašel do hostince U saského dvora. Hospoda v Hybernské ulici byla velmi populární a tehdy se tam prezentovalo nové umění. Francouzských bratří Lumierových. Žhavá novinka a atrakce.

Jan byl nadšen a pro nové umění rázem ztratil hlavu.

A když se do něčeho zakousl, neměl ve zvyku polevovat. Od bratří Lumierových již o dva roky později získal kinematograf a několik kotoučů filmu. Mohl začít točit.

Své filmy mohl poprvé promítnout na výstavišti ve Stromovce v roce 1898. Ukazoval záběry lidí na náměstí Míru. Ohromná senzace. Úspěch.

  Na jeho základě vzniká první promítací místo, divadlo Uranie. Brzy následuje Louvre a Světozor ve  Vodičkově ulici. Vše bohužel pronajaté, vlastní kino se mu otevřít nepovedlo. Dokázal zdokumentovat stěžejní události své doby, ať už šlo o přenesení kolébky Františka Palackého z Hodslavic na Výstaviště či kupříkladu Výjev z lázní žofínských, který se jako zajímavost promítal i pozpátku. Publiku žaslo, co nová technologie umožňuje.

 A Kříženeckého to nesmírně bavilo a inspirovalo. Zkoušet nové a nové věci.  Filmy vyvolával doma ve vaně a sušil v obýváku. Nadšení pro věc mu zjevně nechybělo.

Jan Kříženecký svou zálibu dále zdokonaluje. Točí i hrané filmy. Dostaveníčko ve mlýnici či Smích a pláč. V hlavní roli Josef Šváb Malostranský, největší VIP herec své doby.

Dále Kříženecký točil, šéfoval pražským kinům Louvre a Světozor. Vlastně byl prvním českým profesionálem v oblasti filmu, Čechy jsou díky němu šestou zemí, kde se začalo s filmováním. Tedy stojíme na rozšířeném podiu, řečeno sportovní terminologií. A Kříženecký sportovního ducha měl, stále zkoušel něco nového, byl docela vytrvalý

a neúnavný. Přesto byl na dlouhou dobu zapomenutý. Je tedy na čase připomenout si jeho osud, když už je to dlouhých sto padesát pět let od jeho narození.

Zemřel v roce 1921 v Praze, hrob má na Olšanech.

Nejen česká filmografie je dnes už jinde, ale i na tom mají takoví lidé, jako byl Jan Kříženecký, svoji velkou zásluhu.

 


 

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat