Mecenáš

 

   Mecenášů není nikdy dost. Protože z podstaty své činnosti nevyhledávají světla reflektorů, moc jich jménem neznáme. Dnešek je víc o sponzorech, mecenášství je intelektuálně a morálně v tak vysokém levelu, že není snadné na něj dosáhnout. Proto tolik mecenášů neznáme. Ani si možná nepřejí být zveřejňováni, ale posmrtně to už lze. Jako u Josefa Hlávky, který zemřel před 115 lety. 11. března.

   Kdo tedy byl onen slavný mecenáš, ale i stavitel, architekt a umělec Josef Hlávka?

Spisovatelka Valja Stýblová jeho život krásně zachytila ve své tetralogii Lužanská mše. A kdo ji nečetl, jistě zná porodnici U Apolináře, kterou Hlávka projektoval. Hodně pracoval ve Vídni, jeho stavby nacházíme hojně na Ukrajině.

Dvakrát se oženil, první manželka Marie umřela na tuberkulózu, druhá, Zdeňka, dcera rytíře Havelky, ho opustila v roce 1902.

Na zámku v Lužanech hostil intelektuální elitu své doby. Hlávka měl dokonale promyšlený program podpory nadaných umělců. Na vznikající Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění císaře Františka Josefa I. anonymně přispěl 200 000 zlatých. Podpořil vznik AVU a angažoval se při vzniku studentských kolejí. Hlávkova kolej, která tehdy měla pomoci nemajetným studentům, je pojem dodnes. Tehdejší studenti si mohli dovolit používat titul Hlávkovi rytíři. Pokud uměli šermovat a zvládli cizí jazyk, mecenáš Hlávka měl vždycky své podmínky, za kterých lze jím poskytované výhody čerpat.

Zaplatil kompletní překlad Shakespeara, podporoval mnohé spisovatele či hudební skladatele.

Založil nadaci Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, která podporuje potřebné dodnes.