Milovník

 

   Občas mě napadá, jak se generačně mění představy o typickém gentlemanovi, neřku-li milovníkovi. Zda by dávné sex symboly uspěly i v dnešní době?

   Asi úplně ne, vkus se mění stejně jako představa o tom, kdo je představitelem krásy a erotična. Asi ani slavný Oldřich Nový by nebyl v první top desítce. Navzdory tomu jako symbol elegance a galantního chování je pořád nepřekonatelný. V březnu uplyne čtyřicet let od jeho úmrtí. Odešel v půli měsíce roku 1983, možná až příliš zapomenutý.

Narodil se na Žižkově, ale podstatnou část svého profesního života prožil na Moravě, v Ostravě a v Brně. Do Prahy se vrátil do funkce ředitele Nového divadla, které musel doslova vyhrabat z divadelního dna. Určitý čas dokonce rozdával vstupenky zdarma, aby diváci vůbec přišli. Ale trpělivost růže přináší, dobrá věc se nakonec podařila. A on si tady prosadil hudební komedii, kterou mu v Brně nechtěli povolit.  A nutno připomenout, že ve finále velmi úspěšně, divadlo dokázal vyprodat každou sezonu.  Určitě svoji roli sehrála i jeho preciznost a přísnost. Na sebe i na druhé. Neuznával improvizaci, všichni museli být vždy dokonale připraveni.

Film, se kterým si ho automaticky spojujeme, mu dal příležitost až později. Nejdřív  u režisérů Lamače a Slavinského, ale pak hlavně u Hugo Haase ve filmu Velbloud uchem jehly. A potom paradoxně za  války, kdy na plátna kin vstoupil  jeho slavný Kristián, který je často zaměňován za prvorepublikovou tvorbu. Ale on vznikl až v protektorátu, s cílem, aby lidé zapomněli na tíživou realitu a nějak se zabavili. Jeho „zavřete oči, odcházím,“ je populární dodnes.  Následují neméně slavné Eva tropí hlouposti či legendární Dívka v modrém.

   Méně se ví o jeho osobním válečném osudu, který ho přivedl do koncentračního tábora. Odmítl se totiž rozvést se svou židovskou manželkou Alicí, což by ho údajně od věznění uchránilo. On ale svou ženu velmi miloval, ona byla jeho oporou a životní láskou.

 Oba dva válku v koncentráku přežili, ale jeho žena se vrátila s podlomenou psychikou

a rozvinutou schizofrenií.

Nový se vrátil k filmování a zazářil ve filmu Pytlákova schovanka. Diváci ovšem tehdy prý moc nepochopili, že jde o parodii. Hezký paradox.

   Radost mu nabízelo divadlo konkrétně hudební divadlo v Karlíně, kde úspěšně exceloval v Mamzelle Nitouche.

Sem tam se mihnul v televizi, třeba v Takové normální rodince. Velkou roli mu nabídl Zdeněk Podskalský ve slavných Světácích, ale už šlo o labutí píseň. Hrálo se víc v montérkách a Novému přeci jen víc slušel smoking.

Navíc běh času nejde zastavit. Oldřich Nový se čím dál víc uzavíral před světem, těžce nesl své stárnutí a nechtěl, aby ho fanoušci poznávali. Posledních deset let svého života takřka nevycházel ze svého bytu. Ještě ho navštívil Miloš Forman, který tehdy v Praze točil Amadea. A krátce po setkání s ním unavený milovník z dob prvorepublikového filmu Oldřich Nový umírá.

Jeho hrob můžeme najít na Olšanech.

Nevím, jak by zapadl do plejády dnešní prvních milovníků, ale jeho slavné Jen pro ten dnešní den se neztratí v žádné době.