Březen měsíc knihy

 

   Toto dávné úsloví  se již léta nepoužívá, je spojováno s minulým režimem, a dneska už ho skoro nikdo nezná. Vyjma pamětníků a knihovníků.

 Nicméně,  v propadlišti dějin úplně neskončilo. Vrací se v jakýchsi recyklovaných podobách. Ostatně, v našem veřejném prostoru dnes recyklujeme spoustu věcí, tak proč by se nemohla vrátit jakási podpora knih a čtenářství?

Poprvé to byla snaha vytvořit podpůrné rituály ve virtuálním prostoru, proto pár let existoval březen jako měsíc internetu. Ten ovšem dnes už žádnou podporu nepotřebuje, tudíž se vracíme ke knihám.

Z března je měsíc čtenářů.

 Pokud tedy čtenáři samotní vědí, že mají březen vnímat jako svůj měsíc, pak se z něho radují už od roku 2009.  Mohou se  v pomyslné soutěži stát i čtenářem roku!

   Možná se tedy pletu, ale zdá se, že zatímco veřejným prostorem zní pláč nad úpadkem čtenářství, v reálu máme korunované čtenáře roku, a knihy se množí takřka geometrickou řadou. Pokud jste, kupříkladu, někdy vstoupili do pražského knižního Paláce Luxor, musíte zákonitě nabýt dojmu, že knihu má dneska každý.

Psychologové to sice vysvětlují spíš grafomanstvím autorů než touhou národa po psaném slovu, kterou prý lidé opravdu pozvolna pozbývají. Čtení se totiž řadí k výstředním koníčkům a mnozí na něj v mobilním běhu života nemají čas. Přesněji řečeno, na chápání složitého vnitřního světa literárních hrdinů nemají ani pomyšlení. Svůj vlastní život považují za natolik složitý, že když už, tak vezmou na čtenářskou milost nějakou nenáročnou taškařici s dobrým koncem.

Nicméně, čte se.  

 Někteří jedinci se svým čtenářským zájmem dokonce vymezují proti moderním technologiím, jiní je naopak využívají a knihu nečtou jinak než staženou v moderní čtečce. Občas se stane, že sklouznou k audioknihám a podle reklamního sloganu čtou ušima.

   Březen má to privilegium, že se o knihách bude víc mluvit. Přitom nemusí jít jen o čtenáře roku, ale o čtení dětem či naopak, děti čtou svým prarodičům. Máme čtení ve vlacích i na jiných netradičních místech, fungují knižní festivaly i  čtenářské maratony. Můžete strávit noc s Andersenem či se potkat s knižním youtuberem.

   Možností, jak recyklovat zájem o čtenářství jako takové je tedy mnoho.

 Otázka je, jak moc budeme v recyklování úspěšní. Co se týká, kupříkladu plastů, patříme k v Evropě k nejlepším. Jestli se na první místo vyšvihneme i v kultivovanosti, ke které čtenářská gramotnost valným dílem přispívá, záleží asi jen na nás.

Březen se jeví jako dobrý čas pro nový začátek. S knihou v ruce.

Psáno pro Listy Prahy 1