Ladovská zima

 Když je v Praze sníh, je to k podivu. I Tobiáš se diví. Tolik sněhu. A běžkaři ve Stromovce... Ani na hory nemusíme.

 Je to krásné, to ticho na zasněžené pláni. 

Škoda, že se to o týden předběhlo. Nebo respektive, že to nevydrží (asi). Příští sobotu je Štědrý den. Bylo by krásné, kdyby byl zasněžený. Nějak mě to vtahuje do dětství, o kterém si ( pochopitelně mylně) myslím, že bylo plné Vánoc na sněhu. Podle dostupných statistik to ale bylo minimálně, kdy se Vánoce potkaly se sněhem. Přesto se pořád utvrzujeme v mýtu o Vánocích bílých. 

Asi za to může Gott:-). Nebo Lada:-). Nebo nějaký nedostupný ideál. 

Ač Vánoce jako takové statečně ignoruji, štědrovečerní či štědrodenní procházka po křupajícím sněhu by jistě byla o kapičku hezčí než ta dnešní. Ta atmosféra tam prostě je. Asi bych ještě jedny svátky na sněhu v životě zažít chtěla. Letos se sice rýsuje maličká šance, ale v duchu letošního roku, kdy se nedaří takřka nic, to jistě nevyjde.  

Ale to je zatím vlastně budoucnost, uvidíme, co bude za týden. Carpe diem. Tak si dnes  užíváme sněhu plnými doušky.