Těšíme se na Vánoce

 

Podle mainstreamu je normální těšit se na Vánoce. Být šťastný a veselý. Navzdory všemu…

No, dnes tak úplně nevímJ

   Dlouho jsem tomu ale  věřila.  Těšila se. Bavilo mě to

Na fázi těšení se na Vánoce si pamatuji. Bylo to období zvědavosti, očekávání, napětí. Navíc to trvalo

 dlouho, takže se to celé příjemně protahovalo.

 Krásné těšení.

 Postupem času se těšení změnilo na pouhou radost z prázdnin.

Poté na: užívám si víc adventní čas než svátky samotné, 

to trvalo dost dlouho.

A pak to pozvolna přešlo  k určité lhostejnosti. Prostě svátky, nějak to přežijeme.

Asi se mílovými kroky blížím do fáze, kterou lze eufemisticky označit slovy:

 nemám Vánoce moc ráda. Jsou přeceňované. Všudypřítomný vánoční kýč…

   Letos to ještě úplně nemám, ale už na tuhle fázi dobře vidím. Ani nepotřebuji brýle na dálku. Ještě snad, kdyby vydržel ten sníh, že by konečně došlo na slavné bílé Vánoce, které jsou tak trochu jako Yetti, minimálně ve městě to tak je. Ale ani počasí vánoční náladě nepřeje, po mrazivém víkendu tu náhle máme jaro... A to se vánoční náladou moc neslučuje. 

Blíží se asi doba, kdy se nebudu obávat prohlásit i nahlas, že :

 Vánoce vlastně nesnáším….

 No, uvidíme, co čas přinese….

 Třeba se to oklikou zase někdy vrátí k tomu dětskému těšení?  

Letos je to tedy jen prodloužený vánoční víkend. Takže se lze těšit. Takový wellness….

Tudíž letos ještě šťastný a poklidný….