Dočetla jsem se, že od ledna mizí povinnost pracovních pravidelných prohlídek.
Pokud tomu tak opravdu je, nesmírně mě to těší. A zároveň žasnu nad tím, jak dlouho to trvalo a jak dlouho to fungovalo naprosto k ničemu. Mluvím tedy o školství a vycházím ze zkušeností svého okolí a svých vlastních. Jak dlouho opět prohrával zdravý rozum...?
Na argumenty typu: Proč nemohu na prohlídku ke svému praktickému lékaři, který mě zná, nikdy nikdo neslyšel. Muselo se k domluvenému lékaři. Prý závodnímu. nevím tedy, v čem závodili, asi v tom, kdo zůstane nejdéle utajený. Nikdy jsem totiž žádného takového doktora nepoznala vícekrát než na jedno setkání. Maximálně dvě:-).
Nakonec bych to ještě i vydržela, kdyby šlo o prohlídku v pravém slova smyslu. Ale celá akce se většinou odehrávala stylem, že jsem se musela objednat, vyčekat frontu, protože nikdy to nefungovalo tak, že by mě v daný objednaný čas vzali. Pak jsem sdělila, že jdu na pracovní prohlídku, vysolila nějakou částku, někdy pětikilo, někdy jen tři sta, jindy ale i víc, nejvíc tuším asi šest set padesát, dostala na to razítko, aby mi to v práci proplatili, a šlo se domů.
Jen jednou mi ten cizí pan doktor nabídl krátký dialog typu jak se cítím, zda nemám žádné obtíže a změřil mi tlak. A to bylo vše.
Přesto se to se železnou pravidelností opakovalo, obrany nebylo. Tak praví zákon, argumentovali vždy v práci, když jsme se dotazovali, zda by neměla větší účinek opravdová preventivní prohlídka u praktického lékaře, který nás zná. Neměla. A přes to vlak nejede!
Tak pokud to nyní opravdu končí, že od ledna se tato nesmyslná povinnost ruší, pak opravdu tleskám. Myslím, že lékařská prohlídka v té podobě, co jsem popsala, je naprosto k ničemu. Jsem přesvědčená, že učitelé ( a nejen oni, samozřejmě) si preventivní lékařskou péči zaslouží, ale měla by mít nějakou štábní kulturu. A to takhle, na povel, často i stylem já na bráchu, určitě nefunguje. Ostatně, jako každá vynucená nesmyslná povinnost.
Tak snad bude od ledna o jeden nesmyslný úkon méně:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat