Krvavé koleno bývala oblíbená hra našeho dětství.
Marně nyní vzpomínám na její podstatu, ale název mi v hlavě utkvěl. Šlo asi o nějakou dramatickou honičku, či něco podobného.
Vybavil se mi ten vtíravý název dnes na transfúzní stanici.
Darování krve vnímám už skoro jako rutinní záležitost, většinou je všechno stejné a bez překvapení. Ne tak dneska. Zdálo se totiž, že si chci hrát právě na krvavé koleno. Či spíše na krvavou paži. Když totiž skončilo aktivní vysávání, seděla jsem s palcem na vpichu v čekárně a spořádaně čekala předepsaných deset minut. Když jsem usoudila, že mohu, odkráčela jsem na toaletu. A tam to vypuklo. Jak jsem pustila vpich, krev vytryskla znovu. Šlo ale o tiché a bezbolestné krvácení, tak chvíli trvalo, než jsem si povšimla. To už ale okolí všude kolem mě připomínalo dějiště brutální vraždy. Ani já z toho nevyšla bez úhony, svetr i kalhoty byly smáčeny krví dost výrazně.
Dopotácela jsem se tedy zpět na odběrné místo, kde se mě sestřičky ujaly a ranku důkladně zaškrtily opravdovým škrtidlem. Poté ještě obvazem, ale jen pár ovinutí, žádné celé obinadlo, musíme šetřit, vysvětlil sestřička. Chápu a jsem ráda, že jsem zavázaná. Tak snad to neprosákne...
Po dalších patnácti minutách se zdálo, že je krvavá lázeň zažehnána.
Tak jsem se mohla zahalit do kabátu, abych skryla svoje krvavě flekaté oblečení, a pomalu jsem odešla.
Byl to tedy poněkud dramatický odběr.
Jen jsem si v duchu představovala, co by asi nastalo, kdybych vstoupila někam, kde bych si musela odložit kabát. Zjevně bych neměla problém lidi přesvědčit, že jsem utekla vrahovi zpoza dýky:-). Tak jsem si nečekaně zahrála na krvavou paži.
Nutno podotknout, že krvavé koleno bývalo většinou mnohem veselejší:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat