Jedenáct let

 Už jedenáct let bez Václava Havla. Dnes tedy nelze jinak. Původně jsem se chystala na jeho monografii, respektive na monografii o něm, kterou máme v knihovně hned vedle knihy o Husákovi ( mimochodem výborné), ale nakonec jsem se raději probírala jeho vlastními díly. Ostatně, jsou to dvě mouchy jednou ranou, udělám si přitom i přípravu na aktuální hodinu literatury.

 A absurdní drama, to nejsou jen Havlovy hry. To je, zcela jistě, i živá současnost. Ať už jsou to prezidentští kandidáti před tabulí či jejich minulost, zajímavý je i názor, že být mladá a pohledná je v politice handicap či myšlenka, že homosexuál nemůže být soudcem. Do volby zbývá už jen pár dní, necelý měsíc, takže se jistě dočkáme i dalších absurdních situací. 

I proto lze Audienci či třeba Asanaci nebo Zahradní slavnost vnímat jako přípravu na reálné absurdno. O Odcházení raději nemluvím, protože to je nesrovnatelné. Jak kdysi odcházel jako prezident on a co se děje či bude dít nyní, to je samo spíš na komparační studii než na divadelní hru, byť absurdní. 

Ale osobně, na čtení, mám nejradši Dopisy Olze, Moc bezmocných či třeba Dálkový výslech. A děsně mě baví Pižďuchové. Jednak jsou milí a vtipní a jednak skoro nikdo neví, že on napsal i knížku přímo určenou dětem.  

A tak si tady v neděli čteme:-). A připomínáme si smutné výročí....