Na Štěpána

 ...bez Štěpána. Vždycky se mi to revoluční heslo automaticky vynoří. Nedávno jsem ho zkoušela použít před dětmi, ale docela bez úspěchu. 

Nerozuměly. 

Neměly pointu.

 Nějakého soudruha Štěpána už dávno nikdo nezná. Je to samozřejmě dobře, byť jako historik mohu mít i jiný názor, ale znalost Štěpána se dá dohnat. Je dobře, že máme už roky Štěpána bez Štěpána, byť jiných fosilií je pořád dost. Ale nesouvisí se Štěpánem. 

   Dnes je druhý svátek vánoční. Svátek má Štěpán. Má to podobně, jako Adam s Evou, případně ještě Vlasta se Šimonem či Žaneta s Davidem. Jejich sváteční dni splývají s vánočními svátky a buď se na ně zapomíná nebo se to bere všechno jedním vrzem. A ti, co v tomto čase ještě slaví narozeniny, tak ti mají všechno v jednom balíčku. Když máte narozeniny na Štědrý den, je skoro jisté, že narozeninový mejdan s kamarády nikdy ten den mít nebudete. Není to něco, kolem čeho by se točil svět, ale někdy se nad tím dotyčný oslavenec minimálně zamyslí. 

Znám dva Štěpány narozené 26. prosince. Oba shodně tvrdí, že jim to nevadí, ale v určitém věku se o něco cítili ošizeni. 

Tak nejen jim, ale všem Štěpánům, přeji dnešní úspěšnou koledu. Na ledu sice dneska nikdo upadnout asi nemůže, ale psů se seběhnout dokáže celá smečka. Ale zatímco psi štěkají, karavana táhne dál...

Svátky mizí v propadlišti dějin, rodinné konstelace se mnohde otřásají v základech, přeživší kapři se dusí ve Vltavě a dalších českých tocích, snad jen do Bečvy nikdo ryby nevypouští... Stromky se začínají povalovat u popelnic a obchody se chystají na další boj proti hladomoru, který u nás vypukne na přelomu roku.