Klimatické hodiny

 Do poslední fáze roku vstupujeme pod kuratelou Klimatických hodin, které nám výhružně odpočítávají čas do okamžiku fatálně nevratné křižovatky, odkud již nebude cesty zpět. Není to zrovna pozitivní novoroční poselství. Jenže otázka je, co přinese, třeba právě oněm  obřím Klimatickým hodinám, které se tváří, že jim jde jen o dobro naší planety. Nebo alespoň o dobro Pražanů, aby v příštím roce byli v obraze, kolik času jim ještě zbývá, nebudou-li správně třídit, budou-li jezdit v autech a nebudou-li naslouchat sílícímu hlasu ekologických aktivistů. Jenže hlásat cosi z magického letenského vršku není příliš produktivní. Své by mohla vyprávět tzv. fronta na maso, jak Pražané přejmenovali sochu Stalina, která měla Pražany utvrzovat v přesvědčení, že vše je navěky se Sovětským Svazem a nikdy jinak. Skončilo to odstřelem a Stalinovou hlavou uprostřed Vltavy. Ani pan profesor Klaus se na tomto horkém vršku příliš neohřál, když se zde nechal vystavit v rámci jakési volební propagace ODS. Odnesl ho vítr, pokud si dobře pamatuji. Ani Michael Jackson nevyvolal trvalou extázi a od nějakého zničení ho zjevně uchránil jen fakt, že byl vnímám jako symbol vytouženého západu, a hlavně, byl tam opravdu jen velmi krátce. Od té doby už Letnou zdobí jen neutrální metronom, který si nečiní jiné ambice, než automaticky tepat v rytmu doby. Klimatické hodiny jeho letenskou suverenitu na čas narušily. Nebudou tady asi dlouho, takže historické porovnání se nestihne. Nicméně, určitou bouři ve sklenici vody již vyvolat stačily. Svou velikostí, fatálností, umístěním. A vlastně i načasováním, protože v době, kdy je takřka státním zájmem šetřit energií, vydávat tak to silný energetický vzkaz o něčem, co všichni ví, se jeví přinejmenším jako plýtvání. Ale na druhou stranu to dobře souzní s onou letenskou symbolikou. Často přichází s křížkem po funuse. Když se pro ilustraci vrátíme ke Stalinově soše,i ta vznikala v době, kdy se začalo mluvit o kultu osobnosti a sochy velkého Josifa začaly pozvolna mizet. A u nás vznikla. Podobně jako klimatické hodiny. Byť jsou údajně v bývalém východním bloku u nás jako první, upozorňují na všeobecně známý fakt. Přesto se nad Prahou na sklonku dvaadvacátého roku výhružně rozblikaly. O čem to svědčí? Že jsme servilní k módním trendům? Nebo že jsme sto let za opicemi a objevujeme Ameriku? Asi od všeho kousek, protože v době krize, kdy mnoha lidem nezbývá na nájem a základní potřeby, je umístění klimatických hodin výstřel do prázdna. Nebo spíš dráždění hada bosou nohou,  ničemu nepomůže a jen zostří napětí. Protože klima je důležité, všichni to víme. Proto také šetříme energií. Proč tedy musí blikat nad Letnou obří fatální výhrůžka, která ničemu nepomůže?

Nu, prokletí letenské vyvýšeniny může zafungovat i v tomto případě. Nikdo to nebude brát vážně…